Tato povídka byla vybrána jako vítězná v 18. kole literární soutěže Hlinecký hrneček vyhlášený Městskou knihovnou Hlinsko (vyhlášení 23. 3. 2022). Původní povídka ze Silvestra 2020 byla pro účely soutěže zkrácena (což jí nejspíš jen prospělo).
Foto: Janek Gant
Milí příznivci, zajisté v posledních dnech proklínáte ona středomořská vedra, kterým je naše zem vystavena. My Jablonečané disponujeme obrovskou devízou v podobě přehrady de facto v centru města, již nám celá Evropa závidí. V těchto parných dnech tam najdeme tolik vítané svlažení. Kdo tráví tyto dny v zaměstnání, je nyní šťastný, když má okna na sever a k dispozici ventilátor anebo chladničku, do níž v pravidelných intervalech strká hlavu. Napadlo vás však, že by to mohlo vypadat zcela jinak? V poslední době se hojně mluví o celosvětových změnách klimatu a část odborníků se kloní k názoru, že další doba ledová už nám klepe na dveře. Tento text si poněkud nevážně pohrává s myšlenkou, že by skutečně doba ledová přišla. Jak by se asi žilo jabloneckým občanům v létě 2050?
Psal se konec července 2007 a já jsem opět stál na nádraží svého rodného města. Vracel jsem se domů z legií. Starší o sedm let a se zkušenostmi, které bych si možná i odpustil…
Ilustrace: Míša Ryklová
Přátelé, kamarádi, příznivci,
je zde druhá a závěrečná část povídky na prázdniny napsaná speciálně pro vás. Jistě si prázdninový oddych řádně zasloužíte po té celoroční lopotě ve škole, v úřadu nebo v kolbence. Takže nezapomeňte, že úkoly v zaměstnání vám zpravidla neutečou, a že jsou důležitější věci v životě, na nichž opravdu záleží 😉 Ostatně, i o tom je tato povídka…
Dřepěl jsem potmě v garáži a klepal jsem se strachem, zatímco na plechová vrata dopadaly rány. „Víme, že tam seš, ty hajzle, vylez radši sám, bude to pro tebe lepší!“ Řvali mí bývalí kumpáni. V ruce jsem svíral nabitou pistoli a přemítal, jak je možné, že věci došly tak daleko a já jsem se dostal do téhle šlamastiky…
Ilustrace: Míša Ryklová
Po roce je tu pro vás opět svěží letní povídka! Jestliže v předchozích článcích byla řeč o dospívání a o maturitě, jedná se o takové volné pokračování, jak se věci mohou mladému člověku poněkud vymknout z rukou, a jak málo stačí k tomu, aby se další život vyvíjel zcela jinak. Původně byla zamýšlena do soutěže o letní povídku na iDnes, ale kvůli svému rozsahu se tam nevešla. I proto je rozdělena do dvou částí. Hezké počtení 😎