Kategorie: Povídka (page 1 of 2)

Co se dělo v zahradě

Silvestrovská povídka

Odjaktěživa jsem miloval zpěv ptáků. Vzrušovalo mne, s jakým nasazením se pěvci v mé zahradě pouštěli do svých trylků. Inspirovalo mne to a uklidnňovalo. Není divu, vždyť i Haydn či Bach údajně vycházeli při svých kompozicích ze studia ptačího zpěvu. Inu, magie přírody. Občas, když jsem stával na verandě, kochal se krásou své polozarostlé zahrady ve Vysočanech a kouřil doutník mezi nekonečnými překlady z francouzštiny, říkal jsem si, jaké by to bylo, rozumět řeči zvířat, speciálně pak ptáků. Jak by to bylo úžasné znát význam jejich štěbetání! 

To jsem si přával… A toto přání se mi letos na Boží hod vyplnilo. Však štěstí mi žádné nepřineslo, ba naopak… 

Čtěte více →

Vzpomínky na budoucnost – část II

Psal se konec července 2007 a já jsem opět stál na nádraží svého rodného města. Vracel jsem se domů z legií. Starší o sedm let a se zkušenostmi, které bych si možná i odpustil…

Ilustrace: Míša Ryklová

Přátelé, kamarádi, příznivci,

je zde druhá a závěrečná část povídky na prázdniny napsaná speciálně pro vás. Jistě si prázdninový oddych řádně zasloužíte po té celoroční lopotě ve škole, v úřadu nebo v kolbence. Takže nezapomeňte, že úkoly v zaměstnání vám zpravidla neutečou, a že jsou důležitější věci v životě, na nichž opravdu záleží  😉 Ostatně, i o tom je tato povídka…

Čtěte více →

Vzpomínky na budoucnost – část I

Dřepěl jsem potmě v garáži a klepal jsem se strachem, zatímco na plechová vrata dopadaly rány. „Víme, že tam seš, ty hajzle, vylez radši sám, bude to pro tebe lepší!“ Řvali mí bývalí kumpáni. V ruce jsem svíral nabitou pistoli a přemítal, jak je možné, že věci došly tak daleko a já jsem se dostal do téhle šlamastiky…

Ilustrace: Míša Ryklová

Po roce je tu pro vás opět svěží letní povídka! Jestliže v předchozích článcích byla řeč o dospívání a o maturitě, jedná se o takové volné pokračování, jak se věci mohou mladému člověku poněkud vymknout z rukou, a jak málo stačí k tomu, aby se další život vyvíjel zcela jinak. Původně byla zamýšlena do soutěže o letní povídku na iDnes, ale kvůli svému rozsahu se tam nevešla. I proto je rozdělena do dvou částí. Hezké počtení 😎 

Čtěte více →

Modrý úplněk

Neměl jsem chodit přes ten les samotný. Ne tu noc posledního července. Říkali, že je magický modrý úplněk – jev, který nastává jednou za desítky let. A ještě navíc v den prastarého pohanského svátku Lunasadh, kdy se prolnou dva světy – ten náš a ten… Kecy! Možná ne…

Modrý úplněk

Další prázdninové čtení pro vás je tady. Původně napsáno v roce 2015 do soutěže Letní povídka na iDnes pod vlivem skutečně nastavšího vzácného astronomického jevu, tzv. modrého úplňku v noci z 31. července na 1. srpna 2015. Text byl oproti původní verzi rozšířen a v závěru pozměněn. Povídka s poněkud magickým nádechem a mravoličným vyústěním… 

Čtěte více →