Foto: Janek Gant
Je možné psát poezii psát tak, aby evokovala jistý hudební styl, aniž by k tomu byl nutný hudební doprovod? Takový Lou Reed nebo Bob Dylan by s odpovědí neváhali ani chvilku. A co nějaký extrémnější žánr, je libo?
Tato aktuální báseň evokuje velmi podobný pocit jako např. poslech deathmetalové legendy Behemoth. Tvrdost, naprostá zemitost a nekompromisnost vyjádření ruku v ruce s přesnou rytmizací.
Foto: Janek Gant
Drazí přátelé,
Posílám vám mnoho pohody pod zelený strom a k míse plné dobrot. V tomto čase největší temnoty, když výhledy nevypadají moc nadějně, přináším poselství nového věku. Jak by řekli Starkové, „zima přichází“, tedy doba temna, hladu a chladu (ve všech rovinách). Zároveň však v tom největším temnu se vždy rodí plamínek nového věku plný naděje, života a lásky. A o tom ledacos věděli prastaří pohané, stejně jako uctívači Mithry, a koneckonců to od nich obšlehli i křesťané. Následující báseň nese v sobě právě toto poselství. Je vyštrachaná ze spodních šuplíků kolejního období. Částečně vytvořená společně s mým spolubydlícím „Jouem“ ještě blahé paměti v olomoucké hospodě Doga, a nyní konečně dodělaná. A více než aktuální…
Nick Cave
Šokující, nehorázné, obscénní! Tato a další přízviska dostávala od novinářů kapela Birthday Party s čele se zachmuřeným čahounem Nickem Caveem, když počátkem 80. let řádili v londýnských klubech se svým temným post-punkem. Ano, tím Nickem, který se dnes řadí do širšího proudu popkultury a který je idolem náctiletých emo stejně jako prošedivělých rockerů. Řeč však nebude o hudbě, ale o poezii, která je nedílnou součástí vyjádření tohoto nonkonformního umělce, a která stála na počátku mého básnického snažení před více jak dvaceti lety. Nebýt tohoto dekadentního světoběžníka, kdoví, jak by ta moje umělecká tvorba vypadala, a jestli by vůbec nějaká byla…
