„Upovídaný pojmenovává věci jen tak, aby na ně stručně poukázal, aby označil, ‚o co jde‘. Naproti tomu básník namísto obvyklého poukázání na věci, v němž se nám prezentují jako ‚dobře známé‘, nabízí takový druh vyjádření, jež nám odhaluje bytostnou strukturu věcí, a tím nás nutí do ní vstoupit. Mluvit o světě poeticky znamená téměř být zticha, pokud mluvením myslíme běžné každodenní povídání.“
Maurice Merleau-Ponty
V tomto příspěvku poodhalím roušku onoho tajemného procesu tvorby hlásek v slova, slov ve verše, verše v rýmy. Budu povídat o tom, co dělá poezii poezií a jak to mám já ve své tvorbě. Napsání tohoto textu bylo podníceno diskusí během večera Hovory o všem pořádaného Milanem Brožem v Domě česko-německého porozumění v Rýnovicích 21. června 2017, kde jsem byl hostem. Nechám vás poněkud nahlédnout do své „kuchyně“.