Foto Šimon Pikous

Každé skutečně hodnotné víno vyžaduje dlouhodobou péči, tvrdou práci a nekonečnou trpělivost, aby dozrálo do plně dospělé podoby bez kompromisů. Nejinak tomu bylo i u mé knihy nesoucí poněkud cynický název „Až vyhasne svět“. Ano, v nejbližších dnech již spatří světlo světa dílo, za kterým stojí dvacet let potu, dřiny, slz, procházení strmými a neschůdnými cestami, hledání a snad i nacházení pravdy…

Proč výběr z hroznů? Básní jsem za těch dvacet let napsal pochopitelně mnohem více než otištěných 48. Střídmost a sebekritika jsou však nejlepšími rádci každého vydavatele. Navíc básně, které čtenář nikdy nespatří, neželí; a prohrabávat se haldou hlušiny pro pár zlatých zrnek může uondat i nadšeného lovce veršů. Mnoho básní nesmiřitelně putovalo do odpadkového koše (i když loučení kolikrát bolelo), neboť ve zkoušce času jednoduše neobstály. Nicméně, stával se i opak, že po letech zapomenuté „poklady z půdy“ po oprášení zazářily a překvapily svou precizností. Jak jsem se zaradoval, když jsem mezi dopisy z vojny v krabici od bot nalezl sešitek s mými torzy povídek a několika již zapomenutými básněmi. Podobně, když se mi podařilo – za pomoci kamaráda, nadšence do komunikačních technologií – vydolovat z dávno nepoužívaného mobilu Siemens archivované poetické průpovídky, které jsem psával v kolejní hospodě po pátém pivu. Nadšení srovnatelné s nalezením pramenů Amazonky dávnými cestovateli.

Básně jsem rozprostřel do třech životních etap, přičemž každá z nich nese v sobě cosi charakteristického a odráží se v ní i ovlivnění různými básníky. Při rozhodování, které zařadit, občas sehrála roli i náhoda. Kupříkladu za vybrání poněkud provokující básně „Mohamed“ může Verunka Svobodová, která v ní překvapivě nalezla zalíbení a promptně k ní vyhotovila kresbu ve stylu Klápštěho, již jednoduše nešlo odmítnout. Nakonec jsem básně seřadil zhruba podle data dokončení, avšak proti proudu času. Jak se to celé povedlo, můžete již brzy posoudit sami.

S láskou a veškerou možnou péčí sesbíráno, probráno, prokvašeno, uloženo ke zrání v chladu a temnotě, ošetřeno bez použití sladidel, nalahvováno, zašpuntováno, naskládáno do polic. A již brzy pro vás připraveno ke konzumaci.

Jaké že je toto víno??? Není pro každého, vyžaduje konzumenta s nadhledem, schopného ocenit i temné tóny životní hořkosti, vidět jiskru i v té troše kalu na dně. Víno osobité, beze stopy podbízivosti dobovým trendům, snad poněkud trpké vzadu na jazyku, avšak plně rozvinuté s nekompromisní říznou chutí cynismu, ironie, lásky k životu a možná i záblesku skutečného poznání na dně sklenice. Doporučuje se pít po menších doušcích.

Salut!