Přátelé,
dnes, ano, právě dnes 2. prosince (v den, kdy se shodou okolností přihodilo mnoho významných historických událostí, jako je mj. vítězství Napoleona v bitvě u Slavkova) spatřila světlo světa kniha „Až vyhasne svět”. Stalo se tak před třemi lety v dnes již neexistující kavárně Pokec v Jablonci nad Nisou. Vy všichni, kdož jste se zúčastnili, si máte možnost připomenout něco z oné kromoobyčejné atmosféry, kterou se podařilo (díky vám) vytvořit. Hezkou zábavu!
Přátelé,
zima pomalu přichází, venku tma a nevlídno. To nám však nebrání si připomenout nevšední a mimořádně povedenou akci „Příliš brzy na umírání”, která se uskutečnila 1. srpna tohoto roku v krásném prostředí Žižkova vrchu v Jablonci nad Nisou. Pro mne osobně má tato akce ještě jeden další velmi osobní rozměr (pointa je uvnitř) 😉 Dobře se bavte!
Láska k muzice mne provází provází od útlého věku, snad už dokonce od kolébky, co si matně vybavuji. A vůbec nepochybuji, že mne bude provázet až do úmrtí. Neboť hudba dodává životu další rozměr, pomáhá zvládnout nároky života a porozumět mu i v jeho nejednoznačnostech. Veškerá hudba – i ta nejextrémnější. Ano, tento článek pojednává o velmi obskurním hudebním žánru, naprostém undergroundu. A to bych nebyl já, kdybych se nepustil do hlubinně psychologického rozboru tohoto stylu…
Přátelé břitkých veršů,
rád bych poděkoval všem, kdož jste se zúčastnili 1. libereckého festivalu poezie konaného v Liberci minulou sobotu a zvláště jestli jste shlédli i mé vystoupení. Byli jste skvělí, jsem velmi mile překvapen, že akce měla takovou návštěvnost.
Nadpis jsem si půjčil od organizátora Martina Trdly, který jej zamýšlel jako motto pro celý festival. Ostatně, jemu patří největší díky. A já se pod něj můžu jedině podepsat 🙂
Dostalo se mi velmi kladných ohlasů na zbrusu novou báseň Kultura kriplů, která ostatně symbolicky zakončuje jednu mou životní etapu (účastníci vědí)… Nuže, tady ji máte!