Ilustrace: Verunka Svobodová
V minulé etapě jsme vyrazili na výlet se slavným vývojovým psychologem Erikem Eriksonem. A zjistili jsme, že k otázkám, které zaměstnávají mladého člověka, jenž by rád vstoupil rovnýma nohama do dospělosti, má hodně co říci. Poté co se všichni tři putovatelé řádně nasvačili a načerpali sil, vyrazili na další cestu. Uvidíme, jestli se nám ve druhé polovině cesty dostane i kýženého rozuzlení…
Ilustrace: Verunka Svobodová
Moji milí,
možná jste si při čtení předchozích článků o mladické nerozvážnosi bezděčně položili otázku, co je to vlastně ona kýžená dospělost a jak ji dosáhnout. Jsa si vědom omezení, že v tomto sám těžko můžu někomu radit (však jsem se nadělal blbostí i ve věku, kdy už bych prý dávno měl mít rozum 😉 ), požádal jsem tedy o pomoc slovutného vývojového psychologa Erika Eriksona (autora nadčasového učení o psychosociálních stádiích člověka). Tento gentleman ochotně souhlasil, že mi bude dělat průvodce krajinou mladé dospělosti. A aby tomuto putování nechyběl ženský element, přidružila se k nám ze zvědavosti ještě Lůca. O ní víme prozatím pouze to, že ji otázky bytí tohoto období palčivě zajímají a ráda by na ně našla odpovědi. Ostatně, je to docela milá společnice na cesty 😉 Třeba nám do celé záležitosti vnese trochu světla*. A jelikož se nám výlet poněkud protáhl, museli jsme jej rozdělit do dvou etap s nezbytnou přestávkou. Uvidíme, kam na té naší cestičce doputujeme…
Foto: Janek Gant
Milí příznivci, zajisté v posledních dnech proklínáte ona středomořská vedra, kterým je naše zem vystavena. My Jablonečané disponujeme obrovskou devízou v podobě přehrady de facto v centru města, již nám celá Evropa závidí. V těchto parných dnech tam najdeme tolik vítané svlažení. Kdo tráví tyto dny v zaměstnání, je nyní šťastný, když má okna na sever a k dispozici ventilátor anebo chladničku, do níž v pravidelných intervalech strká hlavu. Napadlo vás však, že by to mohlo vypadat zcela jinak? V poslední době se hojně mluví o celosvětových změnách klimatu a část odborníků se kloní k názoru, že další doba ledová už nám klepe na dveře. Tento text si poněkud nevážně pohrává s myšlenkou, že by skutečně doba ledová přišla. Jak by se asi žilo jabloneckým občanům v létě 2050?
Psal se konec července 2007 a já jsem opět stál na nádraží svého rodného města. Vracel jsem se domů z legií. Starší o sedm let a se zkušenostmi, které bych si možná i odpustil…
Ilustrace: Míša Ryklová
Přátelé, kamarádi, příznivci,
je zde druhá a závěrečná část povídky na prázdniny napsaná speciálně pro vás. Jistě si prázdninový oddych řádně zasloužíte po té celoroční lopotě ve škole, v úřadu nebo v kolbence. Takže nezapomeňte, že úkoly v zaměstnání vám zpravidla neutečou, a že jsou důležitější věci v životě, na nichž opravdu záleží 😉 Ostatně, i o tom je tato povídka…