Milí čtenáři,
Foto: Janek Gant
znáte mě, těžko můžete čekat konvenční a očekávatelný článek, a to obzvláště ne k tak profláklému tématu, jakým jsou Vánoce. Líbivé slogany o rodinných tradicích přenechám jiným a raději se namísto toho pojďme ponořit do skutečné tradice lidstva, přesněji řečeno do pravé pohanské podstaty svátku zimního slunovratu.
Jawa 500 OHC – foto: Tom Pavelka
Tento fejeton je o motorkách. O tom chvějivém pocitu v břiše, když se posadíte na ono jednostopé vozidlo, zaberete za plyn, a ona se s vámi dá v let. O tom větru okolo uší, hvízdání a rozmazané krajnici. Ale také o kochání se krajinou z pohodlného posedu. O svezení kamarádky k rybníku, o machrování před kamarády anebo pocitu, že z různých lapálií a marasmu dospívání lze jednoduše ujet kamsi do dáli. Motorka je o snění, o té křehké romantice dvou kol, ale i o rebelském řevu dvoutaktního stroje provázeného i pověstným bílým čoudem.
Proč jsem si vybral tento kultovní snímek Quentina Tarantina jako předmět své dnešní analýzy? Vždyť o tomto kinematografickém dílu bylo již napsáno mnohé. Určitě ano. Tento blog se nicméně zabývá poezií života a toto dílko má v sobě takovou poetiku, že jej prostě nelze opominout. Zajisté nejsem jediný, koho tato poezie založená na nepřekonatelných hláškách (a to především právě v českém dabingu) ovlivnila během jeho mladých let. Nuže, jdeme na to, držte si klobouky, bude to jízda jak na Zedově motorce (pardon, chopperu)…
Ilustrace: Verunka Svobodová
V minulé etapě jsme vyrazili na výlet se slavným vývojovým psychologem Erikem Eriksonem. A zjistili jsme, že k otázkám, které zaměstnávají mladého člověka, jenž by rád vstoupil rovnýma nohama do dospělosti, má hodně co říci. Poté co se všichni tři putovatelé řádně nasvačili a načerpali sil, vyrazili na další cestu. Uvidíme, jestli se nám ve druhé polovině cesty dostane i kýženého rozuzlení…