V dnešním pojednání se budu zabývat oblastí snad k básníkovi se moc nehodící, neboť světskou – až příliš světskou… Touto problematikou je kariéra, přesněji řečeno zaměstnání. Článek volně navazuje na statě o byrokratických organizacích a Cestičku do dospělosti. Ač z pohledu básníka, článek je určen pro všechny, tedy pro všechny aspoň trochu normální. Hráči a kariéristi, vy to nečtěte, pro vás jsou určeny zcela jiné stránky! K sepsání tohoto článku mne vede zkušenost s mým posledním zaměstnáním, kterou nyní mohu již z bezpečného odstupu shrnout a poučit se z krizového vývoje. Toto prozření bylo v mém případě poněkud draze vykoupené, vám však může pomoci podobnému vývoji věcí včas předejít…

Proč jsem zvolil tak zvláštní název, snad až protimluvný? Kariéra se přece aktivně tvoří, buduje. Přežívají se nepříznivé podmínky. Jenže ono to tak spolu trochu souvisí, jak v dalším uvidíme. A nám ostatně nejde o krátkodobé přežití nějaké nepřízně, nýbrž o dlouhodobou strategii přežití v relativní pohodě. A přitom se přemýšlení o kariéře nevyhneme, byť vám možná to slovo nahání husí kůži…

Kariéry básníků

I básník si musí nějak vydělat na obživu. A pravdou je, že básníci nebývají příliš prakticky zaměření a navíc jsou to zpravidla introverti a vůbec podivná individua. Takoví se pochopitelně jen sotva mohou uplatnit ve světě obchodu, v manažerských funkcích nebo v podnikání. Básník se nebude cítit dobře na obchodním jednání nebo na schůzi topmanagementu a už vůbec mu bude dělat problém někomu lhát do očí a ještě se při tom usmívat. Možná to krátkodobě zvládne, ovšem beztak to na něm bude poznat a nikdo mu to nesežere.

Ještě tak hospodští by z nich mohli být, neboť hospody a bary jsou jejich přirozeným rejdištěm. Jenže to by nemuselo dopadnout dobře. Jednak je to až příliš velké pokušení a odtud k pádu až na dno alkoholismu pouhý krůček. A pak taky básníci bývají empatičtí a soucitní. Jen stěží odmítnou kamarádovu žádost o pití na sekeru. Vždyť přece on se napít potřebuje, to se dá pochopit (když má takovou ženu, práci atd.), a do výplaty je daleko…

Ostatně, Aleš Brichta by mohl vyprávět. V jeho neslavně slavném podnikatelském počinu Bum-Bar na Palmovce se pozvolna v alkoholu rozpustil prakticky veškerý kapitál, který si za dvacet let vydělal s Arakainem. A to ještě může mluvit o velikém štěstí, že nepřišel i o druhé oko, když se tam nad ránem nalitý jak žok zřítil po hlavě ze schodů.

Většina básníků (poté co je rodiče definitivně přestanou podporovat ve věčném studiu) nakonec vezme zavděk nějakou „chlebařinou”, tedy zcela obyčejným fádním až nudným zaměstnáním. Kariéry básníků bývají různé. Najdeme mezi nimi topiče, lesníky, průvodčí, úředníky, účetní, učitele, novináře, ba i lékaře (krom chirurgů). Jenom snad nikdy jsem neslyšel o básníkovi-policajtovi / hasičovi / vojákovi z povolání nebo bachařovi. Jak se zdá, některé profese se mají k řemeslu básnickému jako olej k vodě – nikdy se nesmísí. Ani se snad nebudu zmiňovat o básníkovi-politikovi, soudci nebo ochránci lidských práv. Nad tím si jistě každý akorát zaťuká na čelo.

Býti zaměstnancem

Další zamyšlení se však již netýká básníků, nýbrž nás všech. Předpokládám, že nějaké zaměstnání máte (nebo se na ně přinejmenším připravujete), a že pro vás není středobodem světa a jediným smyslem života. Potřebujete holt nějak platit účty, dostat se trochu mezi lidi a smysluplně strukturovat svůj čas mezi maturitou a důchodem (nemluvě o podnětech pro konverzaci s kamarády a literární tvorbu).

Nuže, vysledoval jsem zajímavý úkaz, který zřejmě nebude nijak nový ani originální. Vlastně bych si i myslel, že už to nějaký sociolog zabývající se organizacemi někdy popsal. Nicméně, není to závěr nijak samozřejmý, naopak je protiintuitivní a zcela v rozporu s tím, co nám říkali rodiče a učitelé, když jsme byli na základní škole. Týká se to zacházení zaměstnavatele se svým zaměstnancem.

Kouzlo nového

Pakliže jste ve firmě noví, vše má své zvláštní kouzlo. Je to neokoukané, plné překvapení na každém rohu. Vodí vás po pracovišti jak medvěda v cirkuse a většina kolegů se na vás usmívá a často jde dokonce o úsměv nefalšovaný. Je tam zkrátka efekt novosti. Bez ohledu na to, kolik tam na vás čeká práce, vás to většinou baví, protože vám ostatní jednak rádi pomůžou a vysvětlí, pak to bývá zajímavé samo o sobě (tím, že jste se s tím předtím nesetkali), a pak taky chcete ukázat zodpovědnost, že. Prostě ty začátky mají něco do sebe.

Pakliže máte pro zaměstnavatele nějakou zajímavou hodnotu, např. umíte něco, co umí málokdo nebo máte diplom z oboru, který není příliš frekventovaný, anebo jste jenom slušní a pečliví (to leckde stačí), téměř jistě se budou snažit se vám na začátku zalíbit. A to je onen paradox:

Nový zaměstnanec má zpravidla daleko lepší možnost si vyjednat nadstandardní výhody hned na počátku pracovního procesu, tedy v době, kdy ještě nic nepředvedl! To se netýká pouze nástupu, mám vysledováno, že zaměstnanec je „nový” po celý první rok. V tomto období, pokud ctí základní pravidla firemní kultury a hned se nezprotiví někomu vlivnému, má možnost získat různé benefity všeho druhu. Stačí si jen říci.

Rozhodně byste se neměli bát říci si o pomoc, neboť po uplynutí roku se předpokládá, že už všechno umíte a nikdo už se nepřetrhne, aby vám vysvětloval nějakou z jeho pohledu trivialitu. Vyplatí se ze sebe dělat spíše naivku a hodného hocha (děvče). Radši si nechte něco vysvětlit třikrát a poděkujte, než abyste odsekli, že to dávno znáte. Zavřeli byste si vrátka a dotyčný by vám posléze neprozradil něco, co tutově neznáte, především spletitosti vztahové sítě na pracovišti.

Karneval příležitostí

Proto buďte na stráži, snažte se vidět každou příležitost a jděte po ní. Nejsnáze se k příležitostem dostanete hovorem s kolegy. Proto buďte milí na všechny a zkuste zjistit, na co by se dalo dosáhnout. Každá firma má různé možnosti, které vůbec nemusí souviset s prací samotnou. Třeba je v zadním traktu firmy nějaký kutloch, kde se dá nouzově přespat. Zkuste se dopátrat, kdo to má na starosti a následně pomocí vhodně vymyšlené legendy se dostat ke klíčům. Nikdy nevíte, kdy se vám to v budoucnu bude hodit. Možná tam je posilovna, nebo se dá dostat k volňáskům do divadla, na koncerty, do sauny, nebo co já vím. Nenechte se odradit báchorkami starých zaměstnanců, že to je jen pro vyvolené (tj. vedení). Berte to jako že jste přišli do kasína a házíte kostkou. Když vám padne 1-5, vyhráváte. Když vám padne šestka, můžete házet ještě jednou 😀

Pamatujte, co si na začátku neurvete, to nejspíš později mít nebudete. Nesmíte to však na ně vychrlit hned v prvním týdnu, to by se zasekli. Spíše to dávkujte postupně, máte na to zhruba ten rok. Pak neříkám, že z nich ještě něco nevyrazíte, ovšem nejspíš to půjde daleko hůř a budete to muset něčím vykompenzovat (patrně prací nebo ještě hůř – bezmeznou loajalitou). Zpočátku si vystačíte s odměnou úsměvem (příp. donesete flašku vína, kávu, čokoládu…).

Neopomeňte ani příležitosti místní, které se zaměstnáním jako takovým nesouvisí. Třeba je poblíž nějaká šikovná tělocvična, zajímavý sportovní klub, park s cestičkami na inljajny, nebo salát-bar, hospůdka… Buďte v tomto tvořiví, udělejte si po práci čas na průzkum okolí, hledejte možnosti. Nechoďte z práce na zastávku tramvaje nejkratší cestou jak berani. Spíše zkoumejte další možnosti, kdo ví, na co narazíte.

Netušené možnosti rutiny

Když se zajedete, práce spadne do rutiny. To není špatné, neboť to umožňuje těkat myšlenkami jinam a třeba promýšlet další básně nebo snad rovnou román… Ostatně, kde myslíte, že Franz Kafka psal? Doma snad??! Co vás nemá! A Charles Bukowski? A Jan Tleskač??? Ano, všichni psali v práci!!! Tak se nezdržujte výčitkami a směle do toho. Období rutiny je nejlepší období, ta nuda je naprosto úžasná, umožňuje tvořivou práci neskutečného rozsahu!

Pakliže nechcete tvořit, vzdělávejte se. Anebo cvičte. Pokud se nenacházíte zrovna v oupenspejsu, lze pracovní prostředí použít k široké škále posilovacích a protahovacích cviků. Znáte tu výmluvu, že po práci už nemáte čas ani sílu jít ještě někam do tělocvičny a tam se snažit? Nuže, teď už se není na co vymlouvat, během dopoledne uprostřed plnění nudných úkolů si na jógamatce rozvinuté v kanceláři zacvičíte nádherně, budete se (narozdíl od kolegů) cítit báječně a ještě budete mít své úkoly hotové rychleji. Zní to sice protilogicky, nicméně je to pravda – máte to ode mě se zárukou.

Pamatujte, pokud se tam nudíte, je to proto, že po vás nikdo nešlape. Až se nudit přestanete, zaručuji vám, že se vám to nebude líbit ani trochu a ještě rádi byste se k oné nudě vrátili.

A příště si povíme, jak to celé bez šrámů a pokud možno s úsměvem přežít…