Co je nejvíc atraktivni na seriálu Hra o Trůny? Nepochybně je to velmi plastické znázornění boje o moc, jež je motorem jednání prakticky všech zúčastněných. Co je to vlastně moc? Možnost ovlivňovat dění okolo sebe. Jenže např. moc Tywina Lannistera je úplně jiného charakteru než lorda Varyse, ač obě postavy lze považovat za velmi vlivné. V tomto příspěvku se to pokusíme z pohledu sociologie fenomén moci zpřehlednit. Bude nás zajímat, na čem je založena moc vlivných aktérů ve světě Westerosu a rovněž si vysvětlíme osudové omyly některých postav. Ke zpracování tohoto tématu nám bude užitečná teorie francouzského sociologa Pierra Bourdieuho, především jeho teorie kapitálu. V závěru se pak ještě zamyslíme, nakolik je svět Westerosu podobný naší soudobé společnosti.
Tag: Sociologie (page 1 of 2)
Milí zaměstnaní přátelé,
v minulém dílu jsme rozebrali počáteční a raně střední období našeho působení v zaměstnání. Nyní se vrhneme na šedou zónu pozdně středního období a následný marasmus období finálního. Naštěstí až ke smrti se nedostaneme, neboť pro vás mám slíbenou účinnou strategii přežití (doufejme, že pro vás ještě není pozdě)…
V dnešním pojednání se budu zabývat oblastí snad k básníkovi se moc nehodící, neboť světskou – až příliš světskou… Touto problematikou je kariéra, přesněji řečeno zaměstnání. Článek volně navazuje na statě o byrokratických organizacích a Cestičku do dospělosti. Ač z pohledu básníka, článek je určen pro všechny, tedy pro všechny aspoň trochu normální. Hráči a kariéristi, vy to nečtěte, pro vás jsou určeny zcela jiné stránky! K sepsání tohoto článku mne vede zkušenost s mým posledním zaměstnáním, kterou nyní mohu již z bezpečného odstupu shrnout a poučit se z krizového vývoje. Toto prozření bylo v mém případě poněkud draze vykoupené, vám však může pomoci podobnému vývoji věcí včas předejít…
Tato doba básníkům nepřeje. Ta tam jsou volnomyšlenkářská 60. léta. Taktéž svěží a uvolněná léta 90. odešla neodvolatelně do propadliště dějin. A s příchodem roku 2000 poznenáhlu, avšak o to neúprosněji se navrací praktiky, které mnozí padesátníci a šedesátníci ještě živě pamatují z let 80. nebo dokonce 70. Beze srandy! Totalita se poznenáhlu vrací a tentokrát v daleko zákeřnější formě, tím že neexistuje jednoznačně definovaná diktatura státní moci. Problém svobodného vyjádření je v tom, že člověk je chtě nechtě zapojen do institucí (pokud tedy není úplný asociál se všemi nevýhodami, které to přináší). A musí dodržovat kulturu tam nastavenou. A velmi záhy zjistí, že ve vztahu k organizaci je třeba mluvit určitým způsobem, tedy (mírně řečeno) ohýbat realitu. Obzvláště to platí ve firmě byrokratické.