Ilustrace: Verunka Svobodová
V minulé etapě jsme vyrazili na výlet se slavným vývojovým psychologem Erikem Eriksonem. A zjistili jsme, že k otázkám, které zaměstnávají mladého člověka, jenž by rád vstoupil rovnýma nohama do dospělosti, má hodně co říci. Poté co se všichni tři putovatelé řádně nasvačili a načerpali sil, vyrazili na další cestu. Uvidíme, jestli se nám ve druhé polovině cesty dostane i kýženého rozuzlení…
Ilustrace: Verunka Svobodová
Moji milí,
možná jste si při čtení předchozích článků o mladické nerozvážnosi bezděčně položili otázku, co je to vlastně ona kýžená dospělost a jak ji dosáhnout. Jsa si vědom omezení, že v tomto sám těžko můžu někomu radit (však jsem se nadělal blbostí i ve věku, kdy už bych prý dávno měl mít rozum 😉 ), požádal jsem tedy o pomoc slovutného vývojového psychologa Erika Eriksona (autora nadčasového učení o psychosociálních stádiích člověka). Tento gentleman ochotně souhlasil, že mi bude dělat průvodce krajinou mladé dospělosti. A aby tomuto putování nechyběl ženský element, přidružila se k nám ze zvědavosti ještě Lůca. O ní víme prozatím pouze to, že ji otázky bytí tohoto období palčivě zajímají a ráda by na ně našla odpovědi. Ostatně, je to docela milá společnice na cesty 😉 Třeba nám do celé záležitosti vnese trochu světla*. A jelikož se nám výlet poněkud protáhl, museli jsme jej rozdělit do dvou etap s nezbytnou přestávkou. Uvidíme, kam na té naší cestičce doputujeme…
Ilustrace: Míša Ryklová
Všudypřítomná omamná vůně šeříků, čirý jarní vzduch a jiskřící kapky rosy na svěžích zelených listech stromů a keřů všude okolo. Celá příroda jako by vzdávala hold síle mládí, růstu a nadějným projektům budoucnosti. Období otevírání zahrádek u restauračních zařízení, doba, kdy den na plné čáře vítězí nad nocí, mládí nad stářím, tvořivost a hravost nad nudnou konvencí. Jako by to bylo včera… Toto kratičké, ale o to intenzivnější období trvající asi měsíc, kdy jsme v rozechvělosti radostného očekávání a zároveň obav hleděli vstříc rozhodnému dni, si jistě všichni velmi dobře vybavujeme. Tehdy k nám poezie života hovořila ještě přímo bez filtrování skrze cenzuru institucí…
Ilustrace: Verunka Svobodová
Adolescence jsou dny strávené na střední škole a na univerzitě, patří sem iniciační obřady, osobní vlastnictví věcí. Adolescence znamená vlasy – takové a onaké, podprsenky a menstruaci, holení a možná také nezasloužené utrpení, ničící plány a mysl – akné. Adolescence znamená rozhodnutí, čím člověk bude po zbytek svého života, nebo alespoň nápad, jak zaplnit čas před tímto rozhodnutím. Adolescence znamená (pokud tedy opravdu chcete zjistit, co vlastně znamená) přečtení asi tak tří stovek vydaných knih, několika velmi dobrých knih, které už se nevydávají, a několika tisíc článků v časopisech a odborných revuích. Adolescence je zkouškou před tím, než se divadlo vydá na zájezd. Adolescence znamená, že právě nyní byste měli odpovědět na otázku: „Co řekneš, až pozdravíš?” nebo „Když už ti plně nestrukturují čas učitelé a rodiče, jak si jej strukturuješ sám?”
Eric Berne