Pár postřehů k
psychologii postav
A je dohráno. K lítosti mnohých diváků kultovní seriál Hra o trůny dospěl ke svému konci. Závěr příběhu vzbuzuje u většiny diváků rozpaky. Naštěstí, nic nás nenutí hodnotit celý seriál podle jeho finále. A můžeme se zaměřit na to, co je na tomto díle skutečně zajímavé, a to je dle mého velmi propracované psychologické vykreslení postav (minimálně do šesté sezóny, potom to přestává být věrohodné).
Ke sledování Hry o trůny jsem byl přemluven Elóren, a to když jsem v roce 2016 připravoval k vydání svou knihu, již mi ona ilustrovala. I přes mou počáteční skepsi jsem rád, že jsem ji nakonec poslechl. Shlédl jsem první díl – a zkáza byla dokonána. Ten originální svébytný svět mne zcela vtáhl do sebe a už nepustil. Rozhodl jsem se s vámi podělit o pár postřehů z psychologie hlavních postav. Tento text určitě není vyčerpávající a určitě se k tématu ještě vrátím…
V tomto okénku se budu věnovat hudebnímu stylu, který vzbuzuje mnoho kontroverzí. Pokusím se k tématu přistoupit s otevřenou myslí a srdcem a podívat se na tento fenomén nezaujatě a poněkud z jiného úhlu pohledu, který vás zatím možná nenapadl.