Pro někoho to možná nejstěžejnější kulturní zážitek letošních prázdnin – nový počin (údajně předposlední) dnes již plnohodnotného hollywoodského režiséra Quentina Tarantina. Tento osobitý režisér se z maniaka z videopůjčovny etabloval na nedílnou součást současné popkultury. Ať už na něho má člověk názor jakýkoli, nelze jej ignorovat. Od jeho nízkonákladové prvotiny Gauneři (a především pak kultovních Pulp Fiction) se hodně posunul. (Otázkou je, nakolik je to posun k lepšímu…) Pojďme se podívat, o čem je jeho zatím poslední film „Tenkrát v Hollywoodu“.
A je dohráno. K lítosti mnohých diváků kultovní seriál Hra o trůny dospěl ke svému konci. Závěr příběhu vzbuzuje u většiny diváků rozpaky. Naštěstí, nic nás nenutí hodnotit celý seriál podle jeho finále. A můžeme se zaměřit na to, co je na tomto díle skutečně zajímavé, a to je dle mého velmi propracované psychologické vykreslení postav (minimálně do šesté sezóny, potom to přestává být věrohodné).
V tomto okénku se budu věnovat hudebnímu stylu, který vzbuzuje mnoho kontroverzí. Pokusím se k tématu přistoupit s otevřenou myslí a srdcem a podívat se na tento fenomén nezaujatě a poněkud z jiného úhlu pohledu, který vás zatím možná nenapadl.