Co je nejvíc atraktivni na seriálu Hra o Trůny? Nepochybně je to velmi plastické znázornění boje o moc, jež je motorem jednání prakticky všech zúčastněných. Co je to vlastně moc? Možnost ovlivňovat dění okolo sebe. Jenže např. moc Tywina Lannistera je úplně jiného charakteru než lorda Varyse, ač obě postavy lze považovat za velmi vlivné. V tomto příspěvku se to pokusíme z pohledu sociologie fenomén moci zpřehlednit. Bude nás zajímat, na čem je založena moc vlivných aktérů ve světě Westerosu a rovněž si vysvětlíme osudové omyly některých postav. Ke zpracování tohoto tématu nám bude užitečná teorie francouzského sociologa Pierra Bourdieuho, především jeho teorie kapitálu. V závěru se pak ještě zamyslíme, nakolik je svět Westerosu podobný naší soudobé společnosti.

Formy kapitálu

Pierre Bourdieu (1930 – 2002)

Pierre Bourdieu upozorňoval, že jednání lidí je v tržní oblasti vysvětlováno ekonomicky, ovšem všem ostatním neekonomicky, což považoval za chybu. Tvrdil, že aktéři se snaží hromadit kapitál, který může mít různou povahu (nejenom ekonomickou) a umožňuje jim ovlivňovat dění okolo sebe. V rámci své teorie rozlišoval čtyři formy kapitálu:

Ekonomický kapitál jsou peníze a veškeré statky, které lze za peníze směnit. Jeho význam zdůrazňoval jako hybnou sílu všech změn ve společnosti především Marx, který jeho moc poněkud přeceňoval.

Kulturní kapitál představuje v naší společnosti především vzdělání. Tento druh kapitálu nelze přímo zdědit, je nutné si jej vydobýt vlastním úsilím v kulturních institucích. Mimochodem, za socialismu u nás byl právě tento druh kapitálu nejvíce devalvován.

Dále máme sociální kapitál, což je v zásadě síť známostí, které lze využít k získání různých výhod a jiných druhů kapitálu. Bourdieu chápal člověka jako celkem utilitární bytost.

Nakonec tu máme symbolický kapitál, což jsou v podstatě viditelné symboly prestiže, které odkazují buďto na kapitál ekonomický nebo kulturní.

V různých kulturách na různém stupni vývoje je kladen důraz na různé formy kapitálu. Jak je tomu ve světě Westerosu?

Kapitál ve Westerosu

Ekonomický

Ekonomický kapitál je zřejmě jádrem moci některých rodů, zejm. Lannisterů. Za peníze si lze koupit vojsko nebo spojenectví. Peníze lze půjčovat i králi a tím si ho zavazovat. Na úrovni jednotlivců si lze pořídit žoldáky na ochranu, rytířskou zbroj nebo hezkou ženu. Jenže, jsou to peníze, okolo čeho se točí rozhodné dějové zvraty? Zdá se, že jsou sice důležité, ovšem k zásadnímu ovlivňování děje samy o sobě nestačí. Najatí žoldnéři mohou zběhnout, spojenci mohou zradit, o ženách ani nemluvě.

Kulturní

Velká knihovna v Citadele

Kulturní kapitál ve formě vědění je centralizován do jediné instituce, což je Citadela v Old Townu, jež produkuje učené magistry, které si pak jednotliví velmoži vlastně pronajímají. Zdá se však, že postoje ke kulturnímu kapitálu ze strany mocných jsou spíše pohrdavé, jak můžeme vidět na postavě Randala Tarlyho, jenž je ztělesněním tradice. Sice částečně využívají jejich schopností, ovšem spíše je degradují do role felčarů a telegrafistů, což je jistě jen zlomek jejich osvojených vědomostí.

Jediné dvě postavy v seriálu nepohrdají kulturním kapitálem a dokáží jej umně využít proti svým protivníkům. Je to Tyrion Lannister a jeho sestra Cersei.

Rovněž další nositelé kulturního kapitálu, tj. umělci, ať už sochaři, malíři či minstrelové si neužívají nějaké zvláštní popularity, spíše se musí doprošovat o zakázky a o uznání. Toto středověká dvorská společnost nezná, spíše je typické pro naši dobu.

Sociální

Sociální kapitál je vlastně síť známostí, kterou daný jedinec dokáže využít ve svůj prospěch k získání jiných forem kapitálu. Je tato forma kapitálu ve Hře o Trůny podstatná? Zde můžeme odpovědět rozhodně kladně. Velká síť vlivných známostí = informace = moc. V tamějším světě, kde předávání informací je závislé na kurýrech příp. na posílání havranů (primitivní forma sms), při spravování tak rozsáhlého území se bez vlivných známých není možné obejít.

To můžeme krásně vidět na postavě Varyse, který se, ač cizinec nízkého původu, dostal až do nejvyšší rady. Dokonce jej všichni nazývají lordem, ač jím není! Rovněž lord Baelysh, jenž sice šlechtic je, ovšem z nepříliš významné rodiny, disponuje přinejmenším stejným vlivem díky sociálnímu kapitálu. Na těchto dvou postavách je vidět, že právě sociální kapitál tvoři na herní ploše Westerosu zřejmě nejdůležitější hybnou páku ovlivňování dějin a dokonce může nahradit kapitál symbolický. Trochu to připomíná systém úsluh nahrazující oficiální systém, jenž nedokáže dostatečně reagovat na potřeby jedinců, jak to známe v sicilské Mafii nebo u nás během socialismu.

Moc sociálního kapitálu hrubě podcenil Stannis Baratheon a rovněž Robb Stark. Byť by to byli dokonalí spojenci proti společnému nepříteli, navíc si nekonkurující v boji o trůn, z nějaké zvláštní obapolné zatvrzelosti ze spojenectví sešlo. Pokud by udeřili společně nebo koordinovaně, mohli bez problémů zničit vojska největšího rivala Tywina Lannistera (který se opíral převážně o ekonomický kapitál) a královské město by se následně nejspíš vzdalo samo. Ostatně, za tuto hrubou chybu zaplatili oba životem.

Symbolický

Symbolický kapitál potom představují znaky příslušnosti k určitému stavu nebo společenské vrstvě. Jen částečně souvisí s ekonomickým kapitálem (okázalá sídla). Nejsilnějším symbolem je pochopitelně železný trůn, kolem něhož se také všechno točí.
Vyskytuje se tam řada dalších symbolů, třeba bílé pláště královské stráže nebo odznaku králova pobočníka. Tento symbol odkazuje k obrovské moci. V tomto světě ovšem sám o sobě příliš neznamená, zejména, když se neopírá o kapitál sociální, jak se přesvědčil Ned Stark a za tuto chybu zaplatil životem.

Důležitým symbolickým kapitálem je příslušnost k rytířskému stavu, s čímž úzce souvisí rytířské ctnosti. Jak však vidíme v seriálu, tyto jsou již v úpadku. Všichni je sice znají a odvolávají se na ně, ovšem v podstatě nikdo se jimi neřídí. Jedinými výjimkami je Stannis Baratheon a Brienne z Torthu, tito dva ovšem působí spíš deviantně.

Rovněž si můžeme všimnout, že je rozhodně možné být jmenován rytířem za zásluhy, příp. za peníze. To vede pochopitelně k inflaci rytířů a devalvaci tohoto symbolického kapitálu. Ostatně, to vidíme i dnes na mnoha případech politiků nebo manažerů, kteří si různým způsobem opatřují vysokoškolské diplomy, které tím postupně ztrácejí na hodnotě.

Ve světě Westerosu je zdůrazňování symbolických znaků prestiže typické pro magistry z Citadely a pro kněží. Ani jedna, ani druhá skupina však nemá dostatečný vliv na rozhodné změny ve společnosti.

Jinak tomu je však na kontinentu Essos, především u kočovného národa Dorthraki, kde symbolický kapitál je na prvním místě, což znamená, že čest je cennější než majetek.

Souhrnně

Tak jak to tedy je???

Když to shrnu: Ve světě Westerosu jsou podstatné kapitály ekonomický a hlavně sociální. Další dva sice určitou roli hrají, ovšem rozhodně ne podstatnou. Pokud bychom se obraceli na skutečnou rytířskou kulturu vrcholné gotiky, spíše bychom vypíchli kapitál symbolický a kulturní. Příliš nám to tedy nesedí a více se Westeros podobá v tomto naší společnosti.

Nakolik je svět Westerosu podobný soudobé společnosti?

Je zde několik dalších silných argumentů, proč nemůžeme o Westerosu uvažovat jako o středověké společnosti:

1. Nezřetelná hranice mezi jednotlivými společenskými vrstvami.
2. Snadná horizontální i vertikální migrace obyvatelstva.
3. Silné emancipované ženy jako hybatelky dějinných zvratů.
4. Naprosto okrajový vliv náboženství a církve na společnost.

Difuze ve společnosti

Habitus, tj. způsob života jednotlivých společenských vrstev, není striktně dán. I neurozený člověk si může koupit drahé oblečení, dokonce i plnou zbroj a meč a jezdit na koni, pokud na to má peníze, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Rovněž někteří lidé nízkého původu zcela bezostyšně přejímají některé prvky způsobu života vyšších vrstev, např. se naučí číst a psát nebo stolovat pomocí nože a vidličky. Tato difuze a možnost si svůj osud aktivně modelovat z mnoha různých variant je něco, čemu Zygmunt Bauman říkal tekutá moderna, kdy instituce nemají pevnou formu. Můžeme to vidět např. na úpadku rytířských ctností.

Možnosti migrace

Lidé ve Westerosu se mohou zcela svobodně přemísťovat (horizontální migrace). Nejsou připoutáni k územnímu celku a už vůbec ne k svému lennímu pánovi. Tato možnost migrace je typická pro 20. a 21. století. To ostatně přináší problém přelidněnosti v hlavním městě.

Co se týče vertikální migrace, tedy změny společenské vrstvy, i ta je možná. Máme mnoho příkladů, kdy se člověk nízkého původu dostane do vyšší společnosti nebo dokonce mezi elitu. Povýšení na rytíře, tedy do šlechtického stavu, tam není nic neobvyklého.

Silné ženy jako hybatelky dejin

Dále je zde téma silných žen. Ženy v tomto světě jednají často velmi emancipovaně, samostatně nebo dokonce svévolně proti zájmům svých mužů. Příkladů bychom nalezli mnoho, jedním z nejmarkantnějších je lady Mellissandra, která ovládne Stannise Baratheona a vede jej krok za krokem do záhuby. Často jsou to právě ženy, kdo spustí dějový zvrat, např. lady Stark. Přestože její muž podporoval právoplatného nástupce Stannise a kvůli tomu zemřel, ona jde namísto svého syna vyjednávat s Renlym, který si trůn nárokuje neoprávněně. O čem to vypovídá?

Úpadek náboženství

Velký chrám Sedmi bohů

Náboženství ve Westerosu je sice institucionaliováno v jednotnou církev a tvoří velmi elegantní systém, ovšem ve skutečnosti nehraje žádnou podstatnou úlohu. Pravda, lidé se sice modlí k bohům pro vítězství v boji, lásku či věčné léto, ovšem nijak se jich nebojí a rozhodně je to nezastaví v nějakém neetickém jednání. To je prvek velmi nestředověký a spíš typický pro naši odbožštěnou společnost. Nejsilnějším motivačním prvkem zabraňujícím nějaké nepravosti tak rozhodně není pocit viny, nýbrž pouze hanba. Ovšem, ani reálné riziko hanby a veřejného ostuzení nemusí být dost silným regulativem jednání.

Podtrženo, sečteno

Sociální svět ve Westerosu rozhodně není zobrazením středověké společnosti, a to ani s nadsázkou. Když si odmyslíme historické a fantasy kulisy, daleko spíše připomíná společnost soudobou a je trochu i její karikaturou. Stačí se podívat na naši politickou scénu, kde si i velmi vysocí činitelé nelámou hlavu se zákonností,nebojí se ztráty cti ani hanby a už vůbec se nezdržují nějakými výčitkami. A to jednoduše proto, že jim to dovolují finanční prostředky a síť vlivných známých, kteří je podrží.

Vidíme tedy, že v tomto seriál Hra o Trůny v sobě nese daleko více z naší doby a naší společnosti. Ono to není až takové překvapení. Pokud by seriál skutečně věrně těžil z období gotiky, dosti pravděpodobně bychom jednání postav nerozuměli a bylo by pro nás obtížné se s nimi ztotožnit.

P.S. Dále k psychologii některých postav v GoT např. zde.