Když jsem před dvěma lety psal, že se vrací totalitní praktiky ze 70. let, ani ve snu by mě nenapadlo, že to vezme takový švuňk a během jediného roku bude postavena na hlavu všechna dosavadní právní jistota. Říká se, že současná situace je bezprecedentní. S tím bych si dovolil nesouhlasit. Máme zde precedens, minimálně pro naši zemi…

Básníci bijí na poplach

Je to zlé, kamarádi, je to zlé. Už i básníci, kteří se obvykle do politiky moc nemontují, musí bít na poplach. Nenechme se zmýlit znovuotevřenými zahrádkami zalitými letním sluncem i pivem a tóny písní na minifestivalech; jakož i znovuotevřenými masážními salóny a kadeřnictvími, které by nás mohly ukonejšit v pocitu, že svět se vrátil do normálu.

Kdo vidí aspoň trochu v souvislostech, tomu musí být naprosto jasné, že s nástupem září (nejpozději října) se všechno zase začne utahovat, tentokrát už natvrdo… Ostatně, stejný trend jsem zaznamenal ve svém minulém státním zaměstnání (nesoucím všechny znaky totalitního režimu), kde taky vždycky vedení nechalo „sprostý dělný lid“ přes prázdniny vydechnout, aby s příchodem září opět nasadili represivní diktát. A můžete vsadit boty, že k tomu dochází i u nás a teď v přímém přenosu. Když víme, na co se přichystat, nebude to potom takový šok.

II. vlna nesvobody

Letošní březen a duben byl ve znamení omezení pohybu, s policajty hlídkujícími na hranicích okresů a dokonce pronásledujícími na čtyřkolkách po Jizerských horách nebohé běžkaře, kteří si chtěli užít trochu svobody a čerstvého vzduchu. To je jak za Protektorátu Čechy a Morava, bez propustky do jiného okresu ani ránu!

Na cestování do zahraničí jsme samozřejmě mohli zapomenout úplně, což ostatně částečně platí dodnes. Státní nevolnictví se nám vrátilo. Hlavně, že se v roce 1990 s velkou slávou bouraly pohraniční ostnaté a elektrické ploty… Pamětníci se tak jako mávnutím kouzelného proutku mohli vrátit do období nejtužšího režimu.

Zatímco I. vlna v prvním pololetí roku 2020 byla jen taková zkušební, v té II. už nebylo nic ponecháno náhodou. Během jediného týdne začátkem října bylo znemožněno setkávání lidí v přirozených sociálních centrech, především v hospodách. Byly zakázány veškeré kulturní akce jakož i eliminována činnost všech spolků včetně náboženských. A tak se naší vládnoucí třídě podařilo během jediného roku to, co se nepodařilo komunistům ani za 40 let. Zavřené kluby, kina, divadla, galerie… Plakátovací plochy zející prázdnotou byly pro mne osobně tím nejdepresivnějším na celé té situaci.

Zde bývaly vylepené pozvánky na kulturní akce (20. 3. 2021)

Nyní se lidé začínají těšit že snad v létě už budou moci nosit „jenom“ roušky namísto respirátorů, a že budou moci jet zase k moři. A utěšují se falešným přáním, že brzy „bude všechno jako dřív“, jen stačí, když budou všichni proočkovaní. Ha ha! Nic nebude jako dřív, vážení. Rozlučme se se světem, jak jsme jej znali.

Kam se poděly naše svobody?

Pamětníci, kvůli čemu jste vlastně cinkali klíčemi v prosinci 1989? Předpokládám, že to byly tyto věci:

1. Možnost volně podnikat.
2. Možnost vycestovat do zahraničí bez omezení.
3. Svobodné vyjadřování vlastního názoru bez strachu z postihu.
4. Možnost svobodné umělecké tvorby a veřejného vystupování.

A co se s těmito vydobytými svobodami po 30 letech stalo?

Živnostníci na kolenou

Podnikatelé (míním tím před. drobné živnostníky, nikoli korporace) dostali během jediného roku tvrdě na frak. Mnozí skončili úplně. Jiní se jen horko těžko zvedají ze země a snaží se dorovnat ztráty způsobené dlouhodobě zaručeným nulovým příjmem. Najednou neplatí pravidla hry, že pilní a šikovní si vydělají. Můžete být pracovití jak chcete, co je to platné, když vám stát zavře provozovnu, že?

Opět zde máme analogii z dob, kdy komunisté převzali plnou moc a začali živnostníky likvidovat, neboť pro ně přestavovali příliš svobodomyslnou třídu. Drobné podnikání zpočátku nebylo zakázáno, pouze bylo znemožňováno, příp. aspoň hodně znepříjemňováno. Mohu to uvést na příkladu mého dědečka, který byl spoluvlastníkem zámečnické dílny. Co mu byla platná pracovitost a šikovnost, když jim nikdo nedodal materiál? To se pak blbě vyrábí, že? Nezbylo, než firmu zrušit a hledat si místo jako zaměstnanec (který už si nemůže tolik vyskakovat). A máme to tu opět…

Na západ (ani jinam) se už zase nesmí

Porevoluční euforie z možnosti vycestovat na „západ“ se sice postupně transformovala do zcela konzumního a konzervativního cestovatelského stylu typu: v zimě do Alp na lyže, v létě k moři do Chorvatska; ovšem pro Čechy je možnost vycestovat poměrně zásadní. Volný pohyb přes hranice byl i hlavní motivací, proč lidi v referendu hlasovali pro vstup do Evropské unie v r. 2003. Kam se podělo toto právo, kde je ten slavný Schengen??? Hranice se na dlouhé měsíce neprodyšně uzavřely a mnohým z již zakoupených zájezdů zůstaly jen oči pro pláč.

Co víc?!! Přes měsíc jsme nesměli opustit ani svůj okres. To už docela připomíná situaci za Protektorátu Čechy a Morava a trochu i 18. století, kdy poddaný bez souhlasu vrchnosti nesměl rovněž opustit své panství. Že teď je to jiné, protože je to „z objektivních příčin“? Ale jděte, z bohulibých a objektivních příčin to bylo jistě i tenkrát!

Vážení a milí, pro vaše bezpečí a zdraví, do Jugoslávie k moři opět možno vycestovat na výjezdní doložku. A ještě nám za to poděkujte.

Svobodně mluviti???

S tím vlastním názorem už to také není čertvíjaké. Pravda, můžete si říkat, co chcete, jenže… Objevuje se až příliš mnoho případů smazání příspěvku na Facebooku nebo Youtubu, dochází i k částečnému nebo úplnému zablokování účtu, pokud „porušujete pravidla komunity“. Zatím se to neděje nijak masivně, ovšem znepokojující to je. Kombinace fyzické izolace (lockdown) a zablokování účtu v sociálním online prostoru může podle mého u slabších jedinců vést k silně depresivním stavům, ne-li k sebevraždě.

Co je a co není správný názor, určuje jakási neviditelná ruka v pozadí a v podstatě se proti tomu nelze bránit, stejně jako proti výběrovosti témat v sociálních médiích (která už víceméně převzala úlohu televize). Nepřekvapí, že se najde dost pisálků, kteří se propagandě propůjčí bez mrknutí oka a píší, co vrchnost žádá, např. Jan Jandourek nebo J. X. Doležal. Tuto neviditelnou ruku můžeme klidně nazývat „Strana“. Je to něco obtížně identifikovatelného, přesto existujícího jako sociální fakt.

Rovněž současné stíhání poslance Volného ukazuje na znepokojivou otázku nám dobře známou z 50. let ve formě zneužitelnosti trestních paragrafů. Nijak se tohoto člověka nezastávám. Jen upozorňuji, že paragraf Šíření poplašné zprávy lze aplikovat v případě společenské objednávky velmi pružně a pak už dotyčnému nepomůže ani svěcená voda.

Umělci po zásahu

Umělci dostali tvrdý knock-out totálním zákazem činnosti. Každému z nás je jasné, že online koncert asi není to pravé ořechové. Koncerty jsou možností setkávání podobně smýšlejících lidí, jde prostě o tu atmosféru (a to pivko k tomu celkem neodmyslitelně taky patří). I komunisti se snažili tuto činnost všemožně omezovat a monitorovat nastrčenými spolupracovníky StB. Nikdy však nezašli tak dalelo jako současná vláda, která uměleckou činnost zakázala šmahem úplně.

Sice se teď v létě nějaké koncerty, divadelní představení a výstavy opět konají, ovšem kvůli debilním omezením na počet diváků se vstupné na tyto akce vyšlhalo zhruba na trojnásobek předchozího stavu. Najednou už to s tou svobodou není až tak žhavé. Když má člověk vypláznout pětistovku jenom za vstup na koncert dvou regionálních bigbítových skupin, hodně už pak zvažuje, jestli vůbec jít nebo radši zůstat doma a konzumovat lahváče.

Někteří umělci už zjistili, že kumštem se živit nepůjde a oprašují řemeslo, jako např. Radůza. Jiní ještě doufají, že se to nějak vystříbří a vrátí nazpět. Myslím, že marně. Umění se propadne do ilegality a bude se provozovat opět po stodolách a jen pro zvané (pokud se ovšem umělec nezaprodá režimu).

Dost bylo svobody

Jako kdyby si někdo řekl, že 30 let svobody už opravdu stačilo a je třeba se vrátit k pořádku (rozuměj totalitarismu). Ještě že máme na co navazovat. Kde je naše ústava a s ní Listina základních práv a svobod? Teď už je to vážně jenom kus papíru, který je dobrý… však víte k čemu. Opravdu si drtivá většina společnosti nechá tohle líbit? Zdá se, že ano, stejně jako po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939, stejně jako za „lidové demokracie“ po roce 1945. Člověk by i emigroval, kdyby jen bylo kam…

Z této goebelsovské propagandy až mrazí

Zatím se zřejmě nestihlo zformovat žádné opravdové hnutí odporu. Ano, je dost těch, kteří se stavem věcí nesouhlasí. Někteří píší i petice a především se diskutuje v sociálních médiích. Nevidím v tom však zatím žádnou jednotnost a rozhodnost, spíše mi přijde, že hrdinové jsou spíše za klávesnicí, než v reálném životě.

Obávám se, že brzy přijde doba, kdy nebude možné vybrat si zlatou střední cestu a budeme si muset zvolit. Buďto se podvolit totalitarismu 3.0, anebo se stát součástí disentu. Já už si zvolil. Jsem příliš starý na to, abych si nechal do hlavy vtlouct propagandu a příliš mladý na to, abych sklonil hřbet pod nátlakem vrchnosti. A ty???