Brigáda na rybízu

Strejda mě zas napálil

Abych měl ňáký prachy na začátek semestru, šel jsem makat na brigádu na rybíz v JZD Zásada. To mi dohodil strejda, že prej na rybízu se daj vydělat pěkný prachy, stačí s tam sednout a trhat, bedýnky ti přibejvaj a prachy se ti akorát sypou. Pochopitelně strejda zas kecal a já mu už poněkolikátý sednul na lep.

Rybíz vzdoruje

Dojel jsem tam na plečce, nafasoval jsem zelený bedýnky a kýbl na česání. Jenže ten kýbl, co mi dali, byl po celym obvodu prasklej. Takže když se belík naplnil víc jak na polovinu, začal se samovolně na obou stranách rozevírat a hrozny rybízu zase vypadávaly okolo.

No kurva, lízt do toho keře hlavně po ránu, když ještě byla vevnitř rosa, to byl očistec. Keř byl uvnitř oslizlej jak slimák a listí mi furt lezlo do očí, že jsem ani nic pořádně neviděl a jak slepec se tam šmátral po rybízu. Hovno platný, že jsem měl prsty vycvičený z klávesnice a z joyisticku od hraní her. Těm prstům se nějak nechtělo kmitat.

Důchodci se mi chechtaj

Hrozny v beliku jakoby nechtěly vůbec přibejvat a přišlo mi, že ty netve těch keřů se mě snažej furt vytlačit ven. No bojovaly se mnou teda fest. Za celý první dopoledne jsem měl s bídou dvě bedýnky.

A když jsem viděl, jak do těm důchodcům okolo jde jak po másle, málem mě trefil šlak. Rybíz jako by jim sám skákal do bedýnek, furt jim to přibejvalo. A přitom mi přišlo, že se vůbec ani nesnažej, a ještě přitom stihli probrat veškerý drby, co se kde šustlo.

A nejvíc mě srala ta rybářská trojnožka, kterou jsem nafasoval od dědy. V jednom kuse se aspoň jedna z těch noh zabodávala do země a já buďto přepadával dopředu na držku rovnou do křoví, anebo se zase kácel dozádu. Abych to vyvážil, musel jsem balancovat jak medvěd v cirkusu. Ve finále už jsem chytal křeče do břišáků i do celejch zad, o ramenech ani nemluvim. Takže už jsem ani do fitka pak nemusel. 

Svině předák

Když jsem nes ty svý hrdinně nasápaný tři bedýnky na váhu, vlít na mě předák, kam s tim jako jdu. No a já mu povidám, že zvážit, ať mi napíše lístek, že pro dnešek končim.

„To si asi ze mě děláš prdel, mladej?!!“ Hulákal na mě.

Já si nejdřiv myslel, že jsem si jako dovolil odejít vprostřed odpoledne, když je ještě spousta světla, a že tam asi mam makat jak nevolník až do slunce západu. Ale on na mě řval, že s tim listím mi to v žádnym případě nevezme. Co se mu, kurva, nelíbilo, občas zelenej lístek, vždyť je to zdravý, samá vláknina. Ale předák byl ňákej drsňák, s tim debata nebyla možná.

Tak jsem si musel vzít prázdnou bedýnku a pak jsem to tam jak kokot největší přebíral po hrstech, aby tam nebylo listí. No dědci z toho měli samozřejmě strašnou prdel. Ty byli nejspíš už vycvičený hned od počátku socialismu, kdy se s nima nesrali. Kdo držkoval nebo nemakal, šel do dolů na uran, a tam už ho makat naučili, že ještě rád vzpomínal na dřinu ve družstvu.

Asi hodinu a půl mi trvalo to přebrat od listí a pak mi to ten týpek milostivě vzal na váhu. No do prdele, za celej den jsem si vydělal 230 korun, to bylo jak by mě do kulí nakopal, to se vůbec nevyplatilo.

Jak jsem dojel domů úplně zhuntovanej a na váze skoro nic, řikám si, to musim vylepšit ňákym zlepšovákem. Nejdřív to chtělo udělat něco s tou stoličkou, aby se nezabodávala do země.

Zlepšovák

Tak jsem šel hned iniciativně do garáže, z pásoviny jsem si svařil takovej trojúhelník a do rohů jsem navařil vždycky kus půlcoulový trubky, do kterejch šly zasunout ty nohy tý trojnožky. Ještě jsem to pojistil tim, že jsem to provrtal naskrz a zajistil šroubem s matkou.

Teď už to bylo svatý, trojúhelník prakticky nepřevrátitelnej, a o nějakým zabodávání do země vůbec nemohla bejt řeč. Jenomže celá ta konstrukce mi tu stoličku docela zatížila. Jednou ruku jsem to sotva zved, navíc to bez montování nešlo složit. Řikal jsem si, seru na to, přikurtoval jsem to pavoukama k nosiči na kole a frčel jsem na pole.

Bídný finále

No, dřel jsem tam bezmála celý prázdniny, výdělek bídnej jak pro trestance. Ve finále jsem si vydělal asi tři a půl tisíce, což bylo absolutně nepoměrný tý strašlivý dřině.

Pesant, ten dopad podstatně líp, sehnal si brigádu v Svijanskym pivovaru, takže každej den měl příjem piva, který si ještě potajmu krad domů a ještě si docela slušně vydělal.

Já dopad hůř, takže ve finále jsem si hadry na vejšku šel koupit zase do stánku k Vietnamcům. Aspoň že teta se nade mnou smilovala a na šusťákovou bundu na kolo mi vyšila logo Adidas, abych moh aspoň trochu machrovat.

Kniha stále ještě k dostání.