Poledne bylo, byl léta čas
na poli zlatou již barvu měl klas
ve vzduchu žár a bzučení včel
přes čtyři lány sem zvuk zvonu zněl
tam u křížku, kde se stýká tří cest
do stínu pod lípu já vděčně kles

 

Ej, poledne bylo, když já spal
vzduch horký tetelil se, takřka stál
já snil, že kolem jde procesí žen
kráčely křepce, bylť svátek v ten den
ten jejich smích a na lících žár
kolem mne prošly, však já zatím spal

 

Poledne bylo, já nejspíš spal
tam kde mez končí a širý lán
počíná a táhne se v širý svět
já vydat se toužil vzhůru a vpřed
proměnit slova v čin na jeden ráz
bez hanby i viny – žít teď a nadoraz

 

Poledne bylo, když já v stínu spal
ach slunce vysoko, jak čas by věčně stál
snad zmámil mne na chvíli skřivanů hlas
věřil jsem, v dlaních, že mám všechen čas
už v dálce jsou hlasy žen, utichly, žel
já probudil se – náhle byl podvečer

 

Teď slunce nad obzorem zmírá již, sic
skřivan kams odletěl, nepěje víc
a do zvonu úderů štěkot psa zní
ni včely tu nebzučí v předvečer žní
a skřípot veřejí zavíraných vrat
je načase vyrazit, ať nečeká kat