Děkuji za účast všem, kdož jste v této nelehké době přišli podpořit mne a mého básnického souputníka Martina Trdlu. Děkuji i hospodě Tatáž Pakáž za poskytnutí zázemí.

Jak vidíte, museli jsme trochu improvizovat, co se týče mikrofonního stojanu. Inu, i umělec si musí umět občas poradit 🙂

A nyní báseň, jež je mou básní poslední, jež dala název celé této akci:

Pohřebiště snů

Ještě jsi nevyřkl poslední slova
ještě jsi nenapsal manifest
ještě jsi neslíbil: „zkusím to znova“
ještě stále jsi nepřijal kriplů křest
 
Ještě jsi nezdolal poslední várku
osudu navzdory, či jen pro radost
ještě jsi nestihnul obejmout dálku
a stále z života nemáš dost
 
Ještě jsi nezajel svůj nejlepší závod
stále je tu prostor pro potlesk
a pořád jsi nenašel k životu návod
a jak střípek ledu v hrudi tě studí stesk
 
Ještě jsi nesložil své mizerné karty
šosákům čistě na protest
byť sotva betla s nimi lze hráti
a smutně si lžeš, že máš svou čest
 
V sudu už sotva na dně je piva
a vichr se opírá do oken
dopít a zaplatit ti ještě zbývá
a říci: „byl jsem hostem jen“
 
Tak vítej – v pohřebišti snů
 
1. srpna 2020