PF 2019

Dáváte si novoroční předsevzetí??? Věříte, že to je dobrý nápad? Pojďme se podívat kritickým pohledem do samé podstaty této tradice. Řekneme si, proč to většině lidí nefunguje. Na konci vám prozradím chytřejší způsob, jak na to.

Etika protestantství

Málokdo dnes ví, že tradice novoročních předsevzetí je ve skutečnosti tradicí protestantské morálky. Původně se tento zvyk praktikoval pouze v protestantských zemích a to ještě pouze v anglosaském prostředí. Protestantství je založeno na filozofii, že jedinec může a měl by neustále potlačovat své hříšné sklony a pracovat na sobě, aby byl lepším člověkem. Jinými slovy, že je schopen rozumem kontrolovat svá citová hnutí.

S tím souvisí určité odříkání až asketismus a též pracovitost, tedy ochota přemoci lenost. Max Weber tenkrát správně rozpoznal, že právě tato etika stála pravděpodobně za strmým rozvojem kapitalismu, kterému se dařilo převážně právě v čistě protestantských zemích (USA, Velká Británie, Holandsko, Švýcarsko).

S koncem starého roku má člověk tendenci tento rok rekapitulovat a často se ozvou výčitky, že to či ono neudělal správně, neudělal vůbec, nebo se nezdržel nějakého jednání, jehož se správně zdržet měl. A lidé si v tamních komunitách s příchodem nového roku slibovali, že se polepší ve svých slabostech. Typicky to byly sliby, že budou lepšími manželi, budou více pracovat nebo se zdrží holdování jídlu či alkoholu. Je dost pravděpodobné, že tyto sliby se psaly na tabuli v kostele, aby bylo jasné, že jsou míněny vážně.

Nedělám si iluze, že to příliš v praxi fungovalo, ovšem nelze opominout sociální význam tohoto zvyku pro komunitu. Pomáhalo to stmelit její členy a připomenout si hodnoty, na nichž jejich společnost stojí.

Až teprve po druhé světové válce se tato zvyklost rozšířila do širšího povědomí a byla odtržena od svého transcendentálního zakotvení.

Morální kocovina

Nepochybuji o tom, že novoroční předsevzetí jsou motivována velmi čistými úmysly a daný člověk je v tu chvíli míní vážně. Jenže v praxi to moc nefunguje. Pojďme se podívat, proč tomu tak je.

Konec roku je spojen většinou s nerozumným utrácením, obžerstvím, opilstvím a nicneděláním. Novoroční sliby se tedy rodí převážně z kocoviny. Ano, z morální kocoviny! A to nejenom z konce roku, nýbrž zpravidla i z celého jeho průběhu, neboť člověk má tendenci hodnotit celou akci podle jejího závěru. Není divu, že mnohému z nás z pohledu do „zrcadla“ není dvakrát dobře.

Mysl otupěná jídlem, alkoholem a televizními pořady však není zrovna nejlepší rádce pro plánování dlouhodobých projektů. A tak vznikají nepromyšlené závazky, k jejichž splnění nemá dotyčný ani pořádný plán, ani zdroje k jejich dosažení. Cíl „zhubnu” je toho zářným příkladem. Je vágní, chybí plán jak toho dosáhnout, a není ani jasné, za jakých okolností bude cíl splněn nebo ne.

Daleko prozíravější by bylo si slíbit: „budu chodit každý den do práce pěšky”. Jak má člověk na jednu stranu výčitky, na druhou stranu zkalený úsudek, má často velké oči a dá si cíle nadsazené („budu chodit 3x týdně do posilovny a 2x týdně plavat“).

Konec roku je údobím největší temnoty v celém roce. Antropologicky vzato je to ta část roku, kdy se odpočívá a šetří se síly, příp. se člověk věnuje rekapitulaci a vyprávění příběhů. Rozhodně to není vhodné období na začínání nových projektů! Tělo ani mysl na to nejsou dostatečně naladěny.

Neuváženým závazkem si jenom zaděláváte na další morální kocovinu.

Ten chytřejší způsob

Mnohem lepší by bylo odložit realizaci na Hromnice. Tento svátek je tradičně spojen se zasvěcováním noviců do řádu a slavnostních slibů. Navíc už je v přírodě výrazně více světla a to nám dodá na optimismu při plnění našich plánů. A do té doby si můžeme vytvořit konkrétní plán, jak na to. Již s čistou hlavou.

Dejte si raději skromnější cíle, o nichž víte, že je dokážete plnit, i když okolnosti nebudou úplně ideální. Entuziasmus ze začátku totiž nevydrží dlouho. A buďte hodně konkrétní.

Dále si pořiďte nějaký zápisník, kam si své předsevzetí zapíšete a rozepíšete dopodrobna. Do něj si průběžně zapisujte, jak svůj plán plníte, příp. další myšlenky k tomu. Především při cvičení jakéhokoli druhu je takovýto tréninkový deník nedocenitelným nástrojem. Mně se osvědčil diář od Moleskine s tvrdými deskami. Ale v podstatě na tom nezáleží, důležité je, že svůj cíl nemáte pouze v hlavě. Tyto zápisky jsou odměnou samy o sobě, neboť vám ukazují cestu, po níž jdete a kontinuální zlepšování. Jsou živoucím důkazem, že skutečně na sobě pracujete.

Případná krátkodobá selhání pak není třeba dramatizovat a něco z nich vyvozovat o vás. Berte to jako zkoušku na cestě, která holt není úplně rovná.

Přeji vám do nového roku hodně zdaru, jasnou mysl a zapálené srdce.