Dřepěl jsem potmě v garáži a klepal jsem se strachem, zatímco na plechová vrata dopadaly rány. „Víme, že tam seš, ty hajzle, vylez radši sám, bude to pro tebe lepší!“ Řvali mí bývalí kumpáni. V ruce jsem svíral nabitou pistoli a přemítal, jak je možné, že věci došly tak daleko a já jsem se dostal do téhle šlamastiky…

Ilustrace: Míša Ryklová
Po roce je tu pro vás opět svěží letní povídka! Jestliže v předchozích článcích byla řeč o dospívání a o maturitě, jedná se o takové volné pokračování, jak se věci mohou mladému člověku poněkud vymknout z rukou, a jak málo stačí k tomu, aby se další život vyvíjel zcela jinak. Původně byla zamýšlena do soutěže o letní povídku na iDnes, ale kvůli svému rozsahu se tam nevešla. I proto je rozdělena do dvou částí. Hezké počtení 😎


