Autor: Janek Gant

Janek Gant (vlastním jménem úplně jinak) se narodil 13. 6. 1978 v Turnově a své dětství a mládí prožil v nedalekém Čtveříně. Od roku 2011 žije v Jablonci nad Nisou. Toto album básní je ohlédnutím za jeho dvacetiletou básnickou tvorbou. Jedná se o syrový proud dekadentních veršů ukazující spíše temnější stránku lidského bytí. Krom básní se Janek Gant věnuje fotografii, skládání hudby, psaní literatury a návštěvám jabloneckých putyk nevalné pověsti. V současnosti připravuje svou románovou prvotinu „Kdysi dávno v Mexiku“.

Psychopati mezi námi

Říká se jim různě, většinou dosti hanlivě. A oni se tak nevidí. Každý na ně během svého života narazíme, a to především během našeho produktivního věku. Můžou být naším kolegou v kanceláři nebo nám (častěji) dělat šéfa. O psychopatech se toho poslední dobou hodně napsalo. Mluví se o nich v tisku i v televizi a oni sami nezůstávají pozadu a pořádají přednášková turné (raději nebudu nikoho jmenovat). Já sám jsem mezi psychopaty strávil nemalou část svého života, měl jsem možnost studovat jejich zvyklosti, často z holé nezbytnosti přežití. Rozhodl jsem se tedy i já přispět svou troškou do mlýna.

Read More

Básník v osidlech byrokracie – část 2

Tato doba básníkům nepřeje. Ta tam jsou volnomyšlenkářská 60. léta. Taktéž svěží a uvolněná léta 90. odešla neodvolatelně do propadliště dějin. A s příchodem roku 2000 poznenáhlu, avšak o to neúprosněji se navrací praktiky, které mnozí padesátníci a šedesátníci ještě živě pamatují z let 80. nebo dokonce 70. Beze srandy! Totalita se poznenáhlu vrací a tentokrát v daleko zákeřnější formě, tím že neexistuje jednoznačně definovaná diktatura státní moci. Problém svobodného vyjádření je v tom, že člověk je chtě nechtě zapojen do institucí (pokud tedy není úplný asociál se všemi nevýhodami, které to přináší). A musí dodržovat kulturu tam nastavenou. A velmi záhy zjistí, že ve vztahu k organizaci je třeba mluvit určitým způsobem, tedy (mírně řečeno) ohýbat realitu. Obzvláště to platí ve firmě byrokratické.

Read More

Básník v osidlech byrokracie – část 1

Věřte, nevěřte, i básník potřebuje z něčeho žít. A jelikož ždímat rodiče je jen pro silné nátury a mecenáši se v této době nějak nehrnou, nezbývá než vzít zavděk nějakým tím všedním zaměstnáním. Básníci v byrokratických organizacích zpravidla trpí jako zvířata v zoo (Franz Kafka a Charles Bukowski jsou toho zářné příklady). Existence v rámci těchto institucí má však i své přednosti a může koneckonců být i inspirativní. Pojďme se tedy podívat očima básníkovýma na svět sám pro sebe: Svět papírů, nařízení, příkazů, pokynů, oběžníků, elektronické evidence snad všeho a těžko pochopitelné hierarchie a dělby moci.

Read More

Básník na nákupech

Přátelé,

zima ustupuje a o slovo se hlásí čím dál důrazněji jaro se vším svým optimismem, radostí a bujarým veselím. I tento můj příspěvek bude tedy pln veselí, a to (historicky poprvé) formou krátkého filmu 🙂

Doporučuji pouštět se zapnutým zvukem.