Nestává se mi už příliš často, že bych byl nějakým hudebním počinem přímo nadšen, a na tuzemské scéně už tuplem ne. O to větším překvapením pak bylo polozapomenuté CD z dílny Aleše Brichty staré 11 let, které jsem si zakoupil spíše jako benefici (spolu s jeho novou knihou memoárů), abych podpořil tohoto zchudlého umělce. A objevil jsem zlato…
Foto: Janek Gant
Drazí přátelé,
Posílám vám mnoho pohody pod zelený strom a k míse plné dobrot. V tomto čase největší temnoty, když výhledy nevypadají moc nadějně, přináším poselství nového věku. Jak by řekli Starkové, „zima přichází“, tedy doba temna, hladu a chladu (ve všech rovinách). Zároveň však v tom největším temnu se vždy rodí plamínek nového věku plný naděje, života a lásky. A o tom ledacos věděli prastaří pohané, stejně jako uctívači Mithry, a koneckonců to od nich obšlehli i křesťané. Následující báseň nese v sobě právě toto poselství. Je vyštrachaná ze spodních šuplíků kolejního období. Částečně vytvořená společně s mým spolubydlícím „Jouem“ ještě blahé paměti v olomoucké hospodě Doga, a nyní konečně dodělaná. A více než aktuální…
Kdysi dávno americký sociolog Gresham Sykes na základě svého výzkumu ve zvýšené ostraze formuloval tzv. kodex vězně (inmate`s code), tedy soubor nepsaných pravidel pro život ve vězeňské komunitě. Má nám i dnes stále co říci?
Příteli, kamaráde, dobrá duše,
Tímto ti připíjím alespoň na dálku z Německa k svátku boje za svobodu a demokracii.
Co k tomu říci? Nechci se pouštět do planého řečnění. Všichni máme před očima, co se děje, a co jsou schopni si naši vrcholní představitelé dovolit k nám, obyvatelům této země. A tak každému, kdo si nezakrývá oči oběma dlaněma, musí být jasné, k čemu to všechno směřuje…