Foto: Janek Gant
Drazí přátelé,
Posílám vám mnoho pohody pod zelený strom a k míse plné dobrot. V tomto čase největší temnoty, když výhledy nevypadají moc nadějně, přináším poselství nového věku. Jak by řekli Starkové, „zima přichází“, tedy doba temna, hladu a chladu (ve všech rovinách). Zároveň však v tom největším temnu se vždy rodí plamínek nového věku plný naděje, života a lásky. A o tom ledacos věděli prastaří pohané, stejně jako uctívači Mithry, a koneckonců to od nich obšlehli i křesťané. Následující báseň nese v sobě právě toto poselství. Je vyštrachaná ze spodních šuplíků kolejního období. Částečně vytvořená společně s mým spolubydlícím „Jouem“ ještě blahé paměti v olomoucké hospodě Doga, a nyní konečně dodělaná. A více než aktuální…
Poselství z temnot
zloba obrů zpřeláme vaz
matku naši zaslíbenou
plenit chtějí mečem
zemi krví potřísněnou
dráti budou křeče.
a v řekách purpur krve víří
nebe těžký příkrov halí
k mælströmu náš národ míří
led s ohněm se neusmíří.
ve chvíli kdy hlavy stíná
krev už řekou nepoteče
zlo přemůže jen v sebe víra
nechť lásky plamen neskomírá!
říjen 2004 / 24. prosince 2021
Komentář mi můžete zaslat emailem.