Příteli, kamaráde, dobrá duše,

Tímto ti připíjím alespoň na dálku z Německa k svátku boje za svobodu a demokracii.
Co k tomu říci? Nechci se pouštět do planého řečnění. Všichni máme před očima, co se děje, a co jsou schopni si naši vrcholní představitelé dovolit k nám, obyvatelům této země. A tak každému, kdo si nezakrývá oči oběma dlaněma, musí být jasné, k čemu to všechno směřuje…

Co je na této situaci dobrého?

Jistě, je to především čistota charakteru.
Kdy jindy než teď, když je svoboda a důstojnost člověka na kolenou, kdy jindy můžeme skutečně projevit ctnosti jako víra, nezlomnost, rozumnost a především statečnost??!

Statečnost – teď máš šanci

Statečnost není jít na okraj srázu a tam zapózovat, ani pohádat se s někým, kdo nás předběhne ve frontě v Lídlu. To je obyčejná odvaha. Statečnost znamená, že něco opravdu riskujeme a i přes strašný strach to uděláme, protože to je jednoduše dobrá věc.

Teprve když hrozí, že nás vyhodí z práce kvůli tomu, že se odmítneme podřídit nějakému protizákonnému nařízení. Teprve když čelíme tváří v tvář strašlivému sociálnímu tlaku celého pracovního kolektivu, pro něž jsme „veřejným ohrožením číslo jedna“. Nebo když hrozí, že nás budou nahánět policajti a soudit soudy. To je teprve ODVAZ! Tam se tvoří charakter, panečku. Tam se láme chleba.

Rozumnost – ohrožený druh

U rozumnosti to tak zjevné být nemusí, neboť nikdo se nepovažuje za omezeného, pitomci samozřejmě ze všeho nejmíň (viz Dunning-Kruegerův efekt). A tak jediné nás může utěšovat, že v moři šílenství se nenecháme tím tlakem strhnout, abychom posléze taky začali prohlašovat nějakou hámotinu.

Ve známém Aschově experimentu se nechalo takto strhnout 75 % naivních účastníků, kteří označili první úsečku na tabuli za delší než druhou (ačkoli tomu bylo očividně naopak), jenom proto že to zbytek skupiny skálopevně tvrdil. Celé 3/4 (!) účastníků podlehly. A přitom se nejednalo o žádný skutečný tlak, oni jenom vyjádřili svůj názor! Teď si představme, že by do toho naivního účastníka začali hučet, předkládat mu argumenty, případně mu nakonec začali vyhrožovat, aby ho dotlačili k té „správné“ odpovědi. Kolik by jich asi odolalo? Takže asi tak.

Podle ovoce, poznáte je

Berme to pozitivně, lidi se začínají rychle vybarvovat, poznáme, kdo je kdo. I v mém okolí někteří překvapili, když se stávají aktivními propagátory „Nového údělu“ a volají po opatřeních, za které by se ani Klement Gottvald nemusel stydět (rétorika je jiná, princip stejný). Ještě smutnější je, že tak činí zcela dobrovolně a zadarmo.

Srdce rebela

Máš-li srdce rebela, nadchází ten správný čas. Rebelování v době konjunktury a trvalého růstu je jen laciná póza. Zato za tuhé totality, to je SÍLA! Tehdy si člověk uvědomí, jaká je jeho skutečná cena.
Každý si tuhle volbu musí udělat sám za sebe. A ať se rozhodneš tak nebo onak, zdá se, že cena bude vysoká…

Držím palce všem, kteří to nevzdávají a stále věří ve svobodu a spravedlnost, jakkoli směšně to dnes může znít.