Přátelé, kamarádi, příznivci i zvědavci,

Před časem, když jsem zakládal tento blog, chtěl jsem zde publikovat pouze básničky a vtipné fejetony, které se trefují do některých specifických témat, k nimž mám co říci (např. k podnikovým zmrdům). K politickým komentářům jsem se vůbec uchylovat nehodlal. Jenže pěkně přituhlo, už se mě to taky dost týká a já nemohu mlčet.

Právě dnes je 103. výročí založení samostatného československého státu. A to mne vede k zamyšlení nad aktuálním turbulentním děním… 

Sebastiaan Vrancx: Venkované masakrující rabující žoldnéře (namalováno během 30leté války) volné dílo.

Přituhuje

Od minulého článku k současné situaci Tahle země není pro svobodomyslné uběhlo dalších pár měsíců.
S příchodem podzimu opět covidová totalita posiluje. Tím, že jsem aktuálně v Německu, mám docela dobré srovnání, že Čechy na tom ještě nejsou zdaleka tak zle…

Kdo si tenkrát myslel, že se udělá tečka a bude konec, ten už se začíná možná probouzet. A bude ještě hůř, ta skutečná TEČKA teprve přijde – přímo mezi oči.

Osmá republika

To jsme to dopracovali, že? Co by na to řekli Kramář, Masaryk, Rašín a další? Možná, to vědět, by tak horlivě nebojovali za nezávislost naší země a raději by odjeli do Ameriky a Čechy ponechali svému osudu pod Rakouskem a Slováky pod Uhrami. A co Tyrš – zakladatel Sokola? Ten by asi zaplakal, kdyby viděl mladé lidi rok a půl zavřené doma, zákazy cvičení a pohybu (i venku) a k tomu pro jistotu hadr na hubě, aby se člověk nemohl ani kloudně nadechnout. Není divu, že není ani zdravé tělo, ani ten duch. Zdá se, že Benjamin Kuras měl pravdu, že český národ má v sobě zakódovánu tendenci k sebe-destruktivitě.

Slavíme vznik první republiky, přestože jsme občany již minimálně sedmé. A v minulém roce jsme nejspíše vstoupili do osmé. Takhle o tom možná budou psát budoucí historici a nebudou se stačit divit…

Odboj

Naštěstí už se stihla zformovat vlna odporu. Spojují se mezi sebou lékaři, kteří hájí skutečnou medicínu nepoplatnou propagandě. Spojují se právníci, kteří hájí naši ústavu (vyvzdorovanou tenkrát cinkáním klíči) a podávají jednu žalobu na druhou (a naštěstí ústavní soud je stále ještě nezávislý). Protestují i živnostníci, umělci a obecně naštvaní lidé. Češi jsou v tomto dost mírní. Ovšem tak tomu nemusí být napořád, zvláště sáhnou-li lidem na práci a majetek (jako že k tomu činí kroky).

Stále zde nemáme tvrdou cenzuru a tudíž se člověk i na Facebooku a Youtubu může dopátrat relevantních informací i zcela protikladných propagandě. To nám, svobodomyslným (mezi něž počítám i vás) dává nemalou naději na zvrat situace.

Neradostné výhledy

Tyto iniciativy by mohly přinést dílčí úspěch. Mohlo by dojít k tomu, že naše republika bude takovým ostrůvkem aspoň malé svobody v moři nesvobody. Co se týče výhledů dlouhodobějších, bohužel zas takovým optimismem nehýřím. I kdyby se to nakrásně podařilo a obnovila se tu jakás takás normalita. Vážně si myslíte, že nám to u velkých sousedů projde???

Jen vzpomeňme, jak to dopadlo, když si Češi dupli po upálení mistra Husa, že už šikanu od katolické církve nechtějí snášet? Obdobně, když toho našinci měli dost v roce 1620 a vyházeli arogantní královské místodržící z kanceláří na hnojiště. Taky se z nabyté svobody neradovali dlouho. A nesmíme zapomínat ani na poměrně nedávnou událost, když se v roce 1968 rozhodli komunisti reformovat a na chvíli byla diktatura odsunula zcela do pozadí. Nechali to tak naši mocnější sousedé??? No, nenechali, jasně že ne! Myslíte si, že to ONI neudělají? Tak to nechte na hlavě!

Husitské války trvaly asi 20 let. Zmiňovaná 30letá válka na našem území necelých 30 let. A to neberu v úvahu, jak dlouho se pak (v obou případech) totálně zničená země vzpamatovávala. Po vtrhnutí sovětských vojsk v roce 68. sice nedošlo k rozvratu země válkou, ovšem totalita pokračovala dalších 20 let.

Světlé stránky rozvratu společnosti

Snad to má i své dobré stránky. Projeví se čistota charakterů. Pozéři, kteří se stavěli jako protisystémoví, a přitom ohnuli hřbet na první pobídku vrchnosti, se totálně odkopali. A kolik se našlo ochotných kolaborantů s vrchností na všech úrovních společnosti! Moc dělá dobře, že. I takový vrátný kontrolující zdravotnické informace (!) o zaměstnancích a rozhodující, zda je pustí do zaměstnání, si najednou může připadat důležitý.

Ti, kteří se naučili žít skromně a nevyskakovat si, tuto dovednost jako když najdou. Kdokoli, kdo se nebojí fyzické práce a v minulosti si příležitostně nějakou vyzkoušel, to bude mít snazší, než ti, kteří vyrůstali v domnění, že mohou vytvářet peníze ve službách na zcela nehmotných produktech. To šlo, pravda. A už nepůjde, opona se zatahuje. Teď už se bude hrát jenom s opravdovými kartami, ty virtuální vám budou k ničemu.

Naděje pro umělce a myslitele

Nemusí to být zcela beznadějné. Kupříkladu umělci a myslitelé nemusí zoufat. Možná právě krize je přiměje se odtáhnout (byť nuceně) od mnohých rozptýlení a přimknout se k tomu, co je skutečně důležité. Vždyť mnohé z největších pokladů světové kultury nevzniklo v období prosperity a bezpečí.

Mohu jmenovat třeba dva největší filozofy Baroka, tedy období, kdy byla celá Evropa rozmydlená 30letou válkou. René Descartes psal svá pronikavou Rozpravu o metodě a další díla během válečných tažení po Evropě, kde působil jako důstojník. Naopak, když přijal nabídku švédské královny k luxusnímu a relativně pohodlnému životu, stalo se mu to osudným. Obdobně Benedikt Spinoza, jeden z největších filozofů vůbec, tvořil své vrcholné dílo Etika v absolutní bídě a ve zdravotně toxickém prostředí coby brusič čoček, poté, co byl exkomunikován z židovské obce pro své kacířské názory. A podle všeho byl šťastný. A mohl bych jmenovat mnohé další…

Radikální přehodnocení všech hodnot

Některé hodnoty bude třeba poněkud přehodnotit. Vlastně dost radikálně – jak po tom volal již kdysi Fridrich Nietzsche). Třeba taková úcta a loajalita k autoritě se stane totálně kontraproduktivní. Už nyní se přestala vyplácet. Lidi se raději nechají šikanovat od svého zaměstnavatele zcela nelegálními vnitřními nařízeními a ryzím nátlakem, jednak ze strachu, jednak z dobrého vychování k poslušnosti k výše postaveným. Jenže tato cesta povede k zotročení, tečkou to nekončí (ani druhou, třetí, pátou…).
Co s tím? Nápovědí by nám mohl být výjev z obrazu nahoře, který zobrazuje naštvané vesničany, kteří si to šli vyřídit s rabujícími (ozbrojenými a vycvičenými) žoldnéry.