Drazí přátelé, kamarádi, příznivci,
čas letí jako splašený mustang. Před dvěma lety a 15 dny, v pátek 2. prosince 2016 byla oficiálně představena světu má umělecká prvotina „Až vyhasne svět”. Stalo se tak během slavnostního křtu v Jablonci nad Nisou v dnes již bohužel neexistující kavárně Pokec v Podhorské ulici. Pojďme si připomenout něco z atmosféry onoho slavnostního počinu.

Projekt křtu knihy

Organizace slavnostního křtu knihy je projekt jako každý jiný. A projektové řízení (zvláště v situaci, kdy je do něho zapojeno velké množství individualit) vyžaduje nejenom dokonalý přehled, schopnost nadchnout a motivovat, nýbrž i značnou dávku trpělivosti.

Na přípravu křtu byly asi dva měsíce, což se může zdát sice relativně hodně, avšak v situaci, kdy jsem stále ještě pracoval na sazbě knihy, to bylo značně vyčerpávající a stresující. Každou chvíli hrozilo, že se může něco zvrtnout, musel jsem mít přehled skutečně o všem a neustále všechny procesy synchronizovat.

Měl jsem zřejmě i štěstí, a to již výběrem místa v kavárně Pokec v Jablonci nad Nisou. Tato dnes již neexistující kavárna se svým zajímavě řešeným interiérem se skvěle hodila k mým záměrům. Já vím, možná si řeknete, že dekadentní básně se mají křtít v putyce páté cenové skupiny a polévat absintem (a posléze i zapálit). To by však bylo příliš očekávatelné, nudné a všední, a houby rebélie. Naopak, udělat to v čistém prostředí na úrovni s moderátorem a spoustou hostů – to by asi nikdo ode mne neočekával. A vidíte, povedlo se nakonec.

Představení realizačního i podpůrného týmu

Zde stručně představím své hosty, bez nichž by to určitě nebylo ono:

kytarista Jan Ostrov

Na akci vystoupil jablonecký bard Jan Ostrov, který se staral o zvukovou kulisu a vyhrávky. Obzvláště potěšil motivem „Rains of Castamere” (jedna z písniček ze seriálu Hra o trůny) během samotného procesu křtu.

Lukyn Suchý coby moderátor

Jako moderátor vystoupil můj kamarád, obchodník a lektor Lukyn Suchý. Přece jenom, táhnout tu celou akci sám se mi moc nechtělo, a Lukyn mi pro tu roli přišel jako stvořený. I pro něho to byla však premiéra. Nicméně, ujal se toho skutečně se ctí, hladce a profesionálně. Velký dojem na mne udělal již během příprav, když mi na svém Macbooku ukázal perfektně vyvedený časový rozpis celé akce, který už se upravoval pouze minimálně.

Příprava umělce před akcí 😉

Dík patří i maskérce a vizážistce Daně Majznerové za umělecký make-up, Olince Hruškové za asistenci při prodeji knih, Míše Ryklové při asistenci během samotného křtu knihy.

Josef Pour za kamerou

Celou akci natáčel profi kameraman Josef Pour. Bohužel ještě stále nedošlo na finální sestřih této akce. Zatím jsme se nějak nedokázali sejít a věnovat tomu onen potřebný čas a píli. Nicméně, už by bylo po dvou letech načase 🙂 Snad se tedy již brzy dočkáte.

Nemohu opominout samozřejmě ani Pavla Jakubce, archiváře, autora pěti odborných publikací a především také básníka a přítele. Tento můj souputník, bez jehož přispění by zřejmě celá řádka básní vůbec nevznikla, a jenž mi napsal do knihy úžasnou předmluvu, se ujal dvojího vstupu. V prvním pohovořil o významu data 2. prosince ve světových i tuzemských dějinách. Druhý příspěvek se jmenoval „Historky ze Čtveřína” a lehce ironicky vypovídal o okolnostech vzniku mých básní převážně z údobí 2001 – 2011. Postaral se o vtipné a zároveň poučné vyprávění.

Za nádherné profi fotografie vděčíme tehdejší baristce kavárny Pokec Veronice Kopecké. Lze jen litovat, že fotografií nebylo pořízeno více. Ale, však víte, kvalita je vždycky nad kvantitu…

Dlužno říci, že všichni tito zmínění hosté svou práci odvedli bez nároku na honorář, motivováni toliko nadšením pro účast na něčem kromobyčejném.

Magie okamžiku

V onen výroční den, kdy se shodou okolností seběhlo tolik historických událostí, kdy Jablonec ležel poklidně ve tmě zasněžený sněhovou přikrývkou, v útulné a prosvětlené kavárně se dělo cosi magického. Jsem nesmírně rád, že se vás toho večera sešlo tolik hostí (napočítali jsme asi 60 duší). Nedivil bych se, kdyby ten den padl rekord v návštěvnosti kavárny, neboť nestačily ani židle donesené zvenčí, lidé stáli v uličce, před záchodem i na záchodě, stáli na schodech a dokonce se někteří vecpali na hulváta do zázemi kavárny, aby jim neušlo nic z toho, co se dělo na scéně.

Děkuji všem, kdož jste vážili cestu na tuto naprosto neopakovatelnou akci, zvlášť těm, kteří přijeli z Turnova, Prahy, Stříbra, Kutné Hory nebo dokonce z kanadského Toronta (tento host sice pochopitelně nepřijel kvůli mně, ale i tak to bylo milé).

Velmi mile potěšila i přítomnost Francouze Jeroma Boyona, který, pokud vím, si česky umí akorát objednat pivo. Ani to mu nezabránilo se zúčastnit a zakoupit si knihu. Výčet hostů by byl dlouhý a nelze zde vypsat každého zvlášť.

Poděkování vám všem

Chci vám jen říci, že bez vás by to zkrátka nefungovalo. Vážím si toho skutečně ze srdce. Díky tomu, že jste se zúčastnili, pomohli jste vytvořit skutečnou historickou událost a dokázat, že poezie je v dnešní době stále ještě živá, a že tento svět ani náhodou nestojí za vyhasnutí.

Děkuji a přeji vám, nechť váš oheň naděje a vášně ve vás i nadále plápolá.

A k tomu vám mohou být nápomocny i břitké ironické verše…