Přišel jsem se světlem, do stínů padl
pod kletbou nejtěžší – bez sebe sám
popel jsem – a plamen v možnosti
čekaje na tvůj dech v temnotě dlím
v popelu svět – jiskra i chlad
Rozdmýchat v sobě požár z jiskry
a chaos spoutat do sebe slovy
to jsi mne kdysi v spánku učila
bezbřehost zachytit v jediném bodu
ze stínů světlo – světu dát
Mocnostem osudu němě jsem hrozil
když předtím nadlouho pozbyl jsem slov
za ruce připoután na horském štítu
plakal nad údělem vzpurného boha
bez dechu byl – přec živ a rád
A potom nalezen – v nitru tvých očí
hvězdy jsem nabíral ze tvých dlaní
celý svět za slovy v tobě mi patřil
neslyšně mluvil jsem – tys byla tezí
lidskostí ve mně – světlem snad
Tajemství života v nápisech na hrobech
a teplo lidské lásky ukryté v dlaních
sny v zašlých mapách na tátově stole
i nezměrnost v očích zaběhlých koček
ze světa vše – nechci víc znát
Jak dál? Jak výš? Jak blíž? Jak mlád?
Jak jít? Jak být? Jak mít? Jak dát???
Ta věčná tíseň a chlad
snad živ – snad rád…
Popel a jiskra
Je marcherai sur mon sentier
avec des astres à ma main
moi – un dieu écarté
qui as porté la lumière
et qui est devenu cendre
Je battrai toutes mes ombres
et jusqu` à la fin des temps
je ramasserai toutes les larmes
que tu pleurais pour la destinée
de moi… et de toi
2016