Pln pozdního vzbouření hlavou dolů visím
v oběť sám sobě, k sobě teď hlasem
promlouvám cizím
A hnus stoupá ven jak pára z drnů
rozum je vniveč, já napůl proboden
mocnostem osudu bezbožně klnu
Neustoupiv ni krok já nehnu se vpřed
kdo by se bál roztočit kolo všehomíra
když dávno a o stovky let minul jsem střed
Když nic bez ničeho plus nic milionkrát furt nic není
pak prázdno je v dřeni
a žít zvrátí se v tlení
Bez břehů chaos a vůně mrvy
toť celý můj svět, poslední – prvý
2011
