Zde uvádím malou ochutnávku mých básní, jsa si vědom toho, že žádná ukázka nemůže vytvořit skutečně přesnou představu o celku. Ostatně toto album básní zastřešuje období celých dvaceti let – tedy téměř celý život Jiřího Wolkera! Básně z této ukázky jsou především těmi nejnovějšími za posledních pět let. Třeba ve vás však vybudí zvědavost, jaké že vlastně jsou ty básně starší, které se zde nevyskytují. Ostatně, určité tajemství je esencí poezie samé…
Příjemné čtení!
Před rozedněním
Jsi – a buď dál mystikou fotek zastřených patinou
v stříbrosvit oděj se, zůstaň mou k zůstání krajinou
Vývojkou staň se v níž můj v život se změní
do děje uveď ty chvíle, jež ztratil jsem v dlení
Sycen tvou tajemností, s níž zajedno jsem
z všech odstínů šedi ti poskládám tvář
odpověď hledám, když pročítám snář
jsi života nití, či jen snu záchvěvem?
Podsvětním zrcadlem buď mi a rozsviť svíce
můj poklad pak vyzdvihni ukrytý v kamení
v Stínadlech, kde jen dlím čekaje znamení
k odvaze pro svůj svět jít dál, vzít a dát více
Jsa hlubin nejzazších posledním poslem
před svítáním v šeru po věky uvězněn
dlaní svou zakryj mi oči a veď mne ven
už nechci být víc svým vlastním hostem
Světelným proudem svým navždy pohlť mou čerň
za rmutné roky své já pozdě teď skládám ti berň
Naposled zapláči bolestí, kterou tak znám
a v temnotě světlo už navždy si uchovám
2012
Smysl slov, řekla jsi
Smysl slov, řekla jsi
zhusta se ve větách ztrácí
je láska snad – anebo šílenství
co se teď o slovo hlásí?
2014
Ohlédnutí
Bylť to chlív a z hecu drám
a z chlastu trumf a splín a pocta tmám
Co kdys mi byl před útlakem, porobou, lék
je křížem teď smolným, pod nímž já
do prachu klek
V posledku byl jsem sám
měl čtyřech místností, a žádný pokoj
v nich vzýval jsem zoufalství, zmar a znoj
a vlastní marnosti vystavěl chrám
Sám sobě pohříchu zeť i tchán
a nevěst závoj mi přines jen šrum a běs
suchopár slov, v nichž hledal jsem hvězd
obraz života mého – vykradený krám
Sny z kotoučů mlh a vrzných hrm zpěv
už nechci mít z života než záhon pln plev
Jak rád jednou rozběh bych se vstříc dětským hrám
a lásku též vyjevil – v rumišti stín – to jsem já
2012
Jak dlouho vydržím
Jak dlouho vydržím zmrdů přebytek
šance je, že to dám do žní
se štěstím možná i do švestek
to je však hranice mezní
2014
Popel a jiskra
Přišel jsem se světlem, do stínů padl
pod kletbou nejtěžší – bez sebe sám
popel jsem – a plamen v možnosti
čekaje na tvůj dech v temnotě dlím
v popelu svět – jiskra i chlad
Rozdmýchat v sobě požár z jiskry
a chaos spoutat do sebe slovy
to jsi mne kdysi v spánku učila
bezbřehost zachytit v jediném bodu
ze stínů světlo – světu dát
Mocnostem osudu němě jsem hrozil
když předtím nadlouho pozbyl jsem slov
za ruce připoután na horském štítu
plakal nad údělem vzpurného boha
bez dechu byl – přec živ a rád
A potom nalezen – v nitru tvých očí
hvězdy jsem nabíral ze tvých dlaní
celý svět za slovy v tobě mi patřil
neslyšně mluvil jsem – tys byla tezí
lidskostí ve mně – světlem snad
Tajemství života v nápisech na hrobech
a teplo lidské lásky ukryté v dlaních
sny v zašlých mapách na tátově stole
i nezměrnost v očích zaběhlých koček
ze světa vše – nechci víc znát
Jak dál? Jak výš? Jak blíž? Jak mlád?
Jak jít? Jak být? Jak mít? Jak dát???
Ta věčná tíseň a chlad
snad živ – snad rád…
2016
Popel a jiskra