Nestává se mi už příliš často, že bych byl nějakým hudebním počinem přímo nadšen, a na tuzemské scéně už tuplem ne. O to větším překvapením pak bylo polozapomenuté CD z dílny Aleše Brichty staré 11 let, které jsem si zakoupil spíše jako benefici (spolu s jeho novou knihou memoárů), abych podpořil tohoto zchudlého umělce. A objevil jsem zlato…
