Milí zaměstnaní přátelé,
v minulém dílu jsme rozebrali počáteční a raně střední období našeho působení v zaměstnání. Nyní se vrhneme na šedou zónu pozdně středního období a následný marasmus období finálního. Naštěstí až ke smrti se nedostaneme, neboť pro vás mám slíbenou účinnou strategii přežití (doufejme, že pro vás ještě není pozdě)…
V dnešním pojednání se budu zabývat oblastí snad k básníkovi se moc nehodící, neboť světskou – až příliš světskou… Touto problematikou je kariéra, přesněji řečeno zaměstnání. Článek volně navazuje na statě o byrokratických organizacích a Cestičku do dospělosti. Ač z pohledu básníka, článek je určen pro všechny, tedy pro všechny aspoň trochu normální. Hráči a kariéristi, vy to nečtěte, pro vás jsou určeny zcela jiné stránky! K sepsání tohoto článku mne vede zkušenost s mým posledním zaměstnáním, kterou nyní mohu již z bezpečného odstupu shrnout a poučit se z krizového vývoje. Toto prozření bylo v mém případě poněkud draze vykoupené, vám však může pomoci podobnému vývoji věcí včas předejít…
Přátelé,
dnes, ano, právě dnes 2. prosince (v den, kdy se shodou okolností přihodilo mnoho významných historických událostí, jako je mj. vítězství Napoleona v bitvě u Slavkova) spatřila světlo světa kniha „Až vyhasne svět”. Stalo se tak před třemi lety v dnes již neexistující kavárně Pokec v Jablonci nad Nisou. Vy všichni, kdož jste se zúčastnili, si máte možnost připomenout něco z oné kromoobyčejné atmosféry, kterou se podařilo (díky vám) vytvořit. Hezkou zábavu!
Přátelé,
zima pomalu přichází, venku tma a nevlídno. To nám však nebrání si připomenout nevšední a mimořádně povedenou akci „Příliš brzy na umírání”, která se uskutečnila 1. srpna tohoto roku v krásném prostředí Žižkova vrchu v Jablonci nad Nisou. Pro mne osobně má tato akce ještě jeden další velmi osobní rozměr (pointa je uvnitř) 😉 Dobře se bavte!